Při listování Kalendáriem výročí regionálních osobností na rok 2019, který vydala Městská knihovna Boženy Němcové v Domažlicích, jsem si uvědomil, že letos vzpomeneme již 130. výročí narození spisovatele Jana Vrby (10. 7. 1899 v Klenčí pod Čerchovem). O všedních událostech života v přírodě dovedl tento prozaik vyprávět s takovým zaujetím, s takovým osobním prožitkem, že čtenář žasne nad bohatstvím jeho zážitků a postřehů i nevšední schopností spisovatele sdělit básnickým slovem svoje okouzlení.

„Povím zevrubně, jak to s tou Dražinovskou horou je. Je to pouhá vypuklina půdy, která se zvedá nad své okolí sotva o osmdesát metrů proti nejnižšímu místu. Nadmořská výška jejího vrcholu nedosahuje ani pětisetpadesáti metrů. Uvážíme-li pak, že v bezprostřední její blízkosti se zvedají skutečná horská pásma, haltravské a čerchovské, v nichž nejvyšší vrchol Čerchov leží v nadmořské výši tisíce čtyřiceti metrů, vysvitne už zřetelně, jaký je to vlastně nepatrný kopeček. A celý tento kopeček je porostlý lesem.“

Povšiml bych si dnes jeho črt, které zahrnul do jedné ze svých nejmilejších knih - Dražinovské hory. Autor si vybírá vnitřní pocity a nálady a na první místo klade emotivní přístup ke skutečnosti. Činí to s familiárností člověka veskrze obeznámeného se "svým královstvím". Tady je doma, zná tu každý strom a dovede číst ve stopách zvěře a znameních pro mnohé z nás neviditelných. A je jedno, zda vypráví příběhy ze života srnčí zvěře (cyklus Srnčí milování) či zachycuje drobnokresby jako jsou Vřes, Jarní bouřce či Babí léto. Najdeme zde bujnost žhavého léta, romantické nálady pozdních večerů i neopakovatelné postižení vzácných okamžiků v přírodě. Ve všech črtách k nám mluví s otevřeností a bezprostředností člověka bytostně spjatého s přírodou a se životem v ní. Popisuje krásné chvíle strávené v srdci přírody, které v něm vyvolávají vzrušené zamyšlení nad osudem Země a všeho živého v ní. Jako důkaz jsem za všechny vybral ukázku z jedné nejbásnivějších próz v knize, nazvanou Vycházející měsíc:

"Díváš se tiše na měsíc vystupující do výše…Rozhlíží se po nezměrných pláních nekonečna, jako by tam hledal odpověď na zoufalé otázky. Pozoruješ ho pozorněji- a tu vidíš, že není celý. Po straně mu schází hezký proužek do úplné kulatosti… To se sám sežírá marností své touhy…".

Je to opravdu nevšední kniha obdivu a lásky k místu, na něž se spisovatel po řadu let vracel, aby se v proměnách ročních dob opájel scenériemi proměnlivé přírody a jejích krás.

Ivan Nikl

Pište nám o věcech, které vám udělaly radost, sledujte, co se u vás děje, posílejte perličky z akcí, výletů i ze svého života. Fotíte? Pak neváhejte a podělte se o své "fotoúlovky". Své příspěvky můžete zasílat na e-mailovou adresu: eva.kockova@denik.cz