Jako řidič se – podobně jako jiní – dopouštím za volantem zejména monologů vztahujících se k momentální situaci na silnici, často i s použitím ´nespisovných výrazů´.

Nevztahují se jen ke kolegům řidičům, kteří si myslí, že jim patří silnice. Dost často mne dokáže naštvat – jak by řekl můj tatínek – lemplovství, a to ať už se týká stavu silnic, provedených oprav či průběhu prací, které by měly úseky mezi obcemi uvést do takzvaně normálního stavu.

Několik měsíců sice trvalo, než jsem se dočkala odstranění zmetků v podobě nekvalitně osazených kanálů v nové silnici na konci Havlovic, ale už tam byl konečně chybějící asfalt doplněn.

To, co mne štve, je hlavně způsob, jakým se u nás opravují výtluky. Konkrétně fakt, že pracovníci je pěkně vyfrézují, na úseku omezí rychlost a řidiči, poraď si sám. K zaplnění vyfrézovaných děr, ve kterých by člověk snadno osobáku utrhl kolo, dochází snad až poté, co se to někomu hodí, nebo si na to najde čas?

Nedokážu přijít na systém, jakým se tyto opravy u nás dělají. Občas mne dokonce napadá: Není to nějaký utajený záměr, aby autoopravny a pneuservisy měly stále co dělat? A nejsou nekvalitně prováděné opravy silnic důvodem, aby byla další práce?