„Před třemi lety jsme ho našli jako maličkého na ulici v Plzni. Bylo to na podzim a bylo nám jasné, že by zimu nepřežil, tak jsme si ho odnesli domů. Ze začátku jsme ho každou hodinu kapátkem krmili masovou kašičkou a vajíčkem,“ říká Blanka Schröpferová.
Dostatečnou péčí Pepa pěkně rostl a stal se z něj domácí mazel, teď se živí kočičími nebo psími granulemi a konzervami.
Mlsá piškoty a vajíčka.
Jeho oblíbenou činností během dne je běhání po kuchyni a schovávání se do pytlů s tříděným odpadem.
„Když jdeme vynést třeba pet lahve, musíme dát pozor abychom s nimi nevyhodili i našeho Pepu. Nikdy totiž nevíme, ve kterém pytli se zrovna rochní. Je to takový bufeťák,“ směje se Schröpferová.
Za parťáka má Pepa dalšího ježka, kterému pro změnu říkají Pepíček.
Toho přinesli Schröpferovým děti z horšovskotýnské školy.
Pepíček ale v rodině nezůstane.
Je už dost silný, takže bude vypuštěn do přírody.
Ježkovi Pepovi smutno nebude.
Dalším jeho zvířecím kamarádem, který mu zůstane, je králík Toníček, kterého Schröpferovi našli v popelnici.
Pepa musí dodržovat i hygienu.
„Každý ježek smrdí. Aby s námi mohl být, musí se koupat každý měsíc. Proces vypadá tak, že Pepu postavíme do umyvadla s vlažnou vodou a osprchujeme,“ pokračuje Schröpferová.
Zajímalo nás, jestli je ježek komunikativní zvíře, a byli jsme překvapeni.
„Na svoje jméno slyší. Když mete příliš rychle, víme už předem, že má něco za lubem. Zavoláme na něj, on se zastaví a kouká na nás, co asi zdržujeme. Pepa s námi i cestuje. Vzali jsme ho s sebou na veletrh cestovního ruchu do Plzně, kde z něho byla unešená francouzská delegace,“ dodává Schröpferová.
Pepova adoptivní rodina si už zvykla i na jeho nepříliš vybrané chování.
Pepa nejen že v noci dupe a funí, ale vydává poměrně hlasité zvuky všemi otvory.
