Dnes už je z miminka dospělá žena, která je sama matkou, ale příběh její rodiny nepřestává zajímat. Před dvěma lety měla premiéru minisérie Jitřní záře, odvysílaná na placené platformě TV Nova Voyo, a teď vyšla i nová kniha. Dočtete se v ní i to, co se do minisérie nedostalo, autor Dan Wlodarczyk tam navíc popustil uzdu své fantazii.

„S nápadem zpracovat Jitřní Záři jako román přišel Petr Himmel, šéfredaktor nakladatelství Garamond, spadajícího pod Albatros, který minisérii viděl. Já si s románem nebyl moc jistý, ale pak jsem usoudil, že to je příležitost, jak zužitkovat, co se do minisérie nevešlo a co jsme s Hankou (manželkou, spoluautorkou scénáře – pozn. aut.) po cestě nasbírali. Filmy a seriály jsou z podstaty omezené časem, rozsahem a realizačními možnostmi, ale papír tato omezení neklade,“ řekl Deníku Wlodarczyk, který má na kontě kromě Jitřní záře práci na řadě seriálů (např. Kriminálka Anděl, Případy 1. oddělení). Dodal, že z minisérie Jitřní záře zůstala zachována dějová kostra. To pro něj byla výhoda, že příběh byl již vyfabulován a vystavěn. „Zároveň ale nejde o pouhé překlopení scénáře, to by byla nuda pro čtenáře i pro mě. Proč psát dvakrát to samé,“ konstatoval Wlodarczyk.

Rodiče Jitřní záře si v minisérii zahráli Petra Bučková a Jan Plouhar, seriál režíroval Dan Wlodarczyk.
Dítě odebrali rodičům. Drsný příběh ze Šumavy byl inspirací filmařům

Román je podle něj rozšířen o postavy místních obyvatel, je propracován jejich rozpolcený vztah k hlavním hrdinům, „naplaveninám“. „Dovolil jsem si víc fabulovat ohledně psychologie našich hrdinů, protagonistů i antagonistů. Co cítí, co prožívají, čím trpí, co si myslí. Film je z principu objektivní, ukazuje situace, v knížce máme možnost se jim dostat až do hlavy,“ přiznal Wlodarczyk.

Ač to autoři ani jednou naplno neřekli, je zřejmé, že hlavní inspirací při tvorbě Jitřní záře byl osud rodiny dívky ze Šimanova na Šumavě, kterou rodiče chtěli pojmenovat Půlnoční bouře poté, co přišla na svět v srpnu 2001 při domácím porodu za bouře. Úřady to ale nepovolily, a tak holčička dostala jméno Eliška Gaja. V dubnu 2002 bylo miminko rodině odebráno a umístěno v kojeneckém ústavu, poté se ale do rodiny vrátilo. Jako slečna Půlnoční bouře rodinu ale ze své vůle opustila a odešla do dětského domova. Důvody vysvětlila v exkluzivním rozhovoru, který po svých osmnáctinách poskytla Deníku.

Ukázka z knihy

„No tu, přece, deratizační, dezinsekční, dezinfekční, no prostě tu tvoji soupravu. Máš ji ještě, ne?“ máchal kolem sebe půllitrem Láďa. „Co, máš v baráku krysy?“ utahoval si z něj Chadima. „Já ne, ale sousedi. A strašně rychle se množej.“ Chadima nechápal, o čem je řeč. „Tys to ještě neslyšel?“ „Ne. A co?“ „Že se nám Balcar rozkrysil o další krysátko.“ O dalším potomkovi Chadima věděl, tentokrát Pavla neponechala nic náhodě a donutila Karla, aby Perlu nahlásil na matrice hned. Dokonce i Perlu, jakkoliv se jméno zdálo nezvyklé, zvolili tak, aby bylo na seznamu uznávaných jmen, svátek na Markétu třináctého července. Chadima ovšem nechápal, proč ho Balcarovo dítě tak zajímá. Otočil se na Fulína, který tu seděl také, co jako mají ty Láďovy kecy znamenat, ale Fulín mu jen mlčky naznačil, ať Láďu ignoruje. Láďa si ale nehodlal nechat vzít téma. Přikolébal se k Chadimovi a vzal ho kolem ramen, jako že jsou spojenci: „Tak vytáhni soupravu a pusť se do práce. Než se nám tady přemnožej, paraziti.“ Chadima se vymanil z Láďova opileckého objetí: „No, dobrý Láďo.“ Ale Láďa měl v hlavě utkvělou ideu: „No vážně, to je hned! Štěnice a potkani a vši, to je hned! Musíš to vyhubit všechno v zárodku, vole.“ Zamáchal kolem sebe, až pivo vyšplíchlo a polilo několik štamgastů. Fulín už měl těch keců plný zuby, popadl ho, že ho odvede ven: „Dobrý Láďo, myslim že stačí!“ „Nestačí! Aspoň dvě plechovky! Si to odhlasujte na obci, ne? Tady Milan bude mít kšeft a my pokoj! Vás budu volit!“ vedl Láďa dál svou. „Drž hubu! Seš ožralej, debile,“ okřikl ho naštvaně Fulín a vyvlekl chabě se vzpouzejícího Láďu ven. Neměl tenhle typ keců rád. Ostatně pomluvy, co Kubínovi roznášeli o Rouskovi, že se nechal uplatit, ho už taky sraly. Nařčení vnímal osobně, protože dopadalo i na ostatní zastupitele.

Zdroj: Albatros media