Přijeli sem jako hosté domažlické obchodní akademie v rámci projektu Edison. Jeho cílem je spojit mladé lidi odlišných kultur a národností, aby se seznámili se zvyky, tradicemi a situací v jiných zemích a stali se tak generací, která prolomí prohlubující se mezikulturní bariéru.

„Je to vzrušující, nikdy dřív jsem v České republice nebyla. Teď jsem navštívila Prahu a Plzeň, ale Domažlice se mi líbí nejvíc, protože mi přijde, že lidé jsou tady mnohem milejší, nejsou stydliví navazovat kontakt a chtějí více komunikovat," říká mladá Íránka Kimia Mohamadi. Osmadvacetiletou studentku z Teheránu překvapilo, jak se k ní Češi chovají. „Vůbec mě neznají, jsem pro ně cizí člověk, ale přesto mě hned objímají, líbají a jsou okamžitě velmi přátelští. Je to pro mě úžasná zkušenost a vůbec se mi odsud už nechce odjíždět někam jinam," směje se. Po Domažlicích totiž návštěvníci míří i do dalších škol v Česku. Kimia, milovnice nakupování, dětí, psů (ale ne koček) a cestování, si z Domažlic odvezla na památku chodskou keramiku a vzpomínku na jídlo, které jí u nás nejvíce zachutnalo – lečo.

Studenti z ciziny na domažlické obchodní akademii.

Foto: Kimia Mohamadi z íránského Teheránu s novými kamarádkami.

Pro indonéskou studentku jménem Irene Febryana Sitohang bylo skvělým zážitkem už pouhé chladné únorové klima chodské metropole.

„Opravdu mi vyhovuje počasí, protože na rozdíl od Indonésie si tady mohu užívat příjemné dlouhé procházky, aniž bych se potila. A to je příjemná změna," říká Irene, která v současnosti žije v Semarangu na severu ostrova Jáva. Stejně jako Kimia mluví plynulou angličtinou. I ona si zamilovala Domažlice a potěšilo ji, jak jsou domažličtí studenti zapálení do poznávání nových kultur a že jí skutečně věnují pozornost. Naopak nemile ji překvapilo, jak velké množství českých studentů kouří.

Studenti z ciziny na domažlické obchodní akademii.

Foto: Irene Febryana Sitohang indonéské Jávy.

Mimo zmíněné slečny byli dalšími hosty domažlické školy Helia Peng (Čína), Rodrigo Martel Orihuela (Peru), Lika Datuashvili (Gruzie) a Atef Laribi (Tunisko).

Stážisté ze šesti zemí byli v Domažlicích od pondělí do pátku. Bydleli v rodinách studentů a při výuce ve škole prezentovali svou zemi, diskutovali se studenty v anglickém jazyce na různá témata, hráli rozličné hry a podobně. Ve zbylém čase pak cizinci společně s domažlickými studenty poznávali okolí a sami sebe navzájem.

„Zorganizovali jsme společný výlet na bowling, ale jinak jsme letos program nechali z větší části na našich studentech, aby se stážisty trávili čas, jak chtějí, a bylo to lepší," vysvětlil učitel češtiny, angličtiny a dějepisu Miroslav Valenz. „Šli spolu na prohlídky města, na plavání a samozřejmě si vyrazili i někam na kulečník nebo fotbálek," dodal.

V pátek, poslední den návštěvy, pak si zahraniční studenti připravili takzvanou Global Village, při které každý seznámil Domažlické se zajímavostmi ze své země, například představili tradiční jídla, oblečení, hudební nástroje nebo tance. Například Irene představila loutku používanou v tradičním indonéském stínovém divadle wayang kulit nebo tamní pochoutku – banánové chipsy.