Nešlo však jen o zábavu, ale hlavně o to zdokonalit se v angličtině, poznat zdejší zvyky a předat poznatky z svých zemí  studentům z domažlické VOŠ, OA a SZŠ.

„Naše škola se jako jediná z regionu zapojila do projektu Edison, který umožňuje vysokoškolákům z cizích zemí celého světa strávit několik měsíců v ČR. Každý týden prožijí v jiné škole, “ řekla ředitelka školy Věra Prantlová s tím, že studenti jsou v ČR už od podzimu.
Svůj poslední týden strávili právě na Chodsku a bydleli v rodinách studentů.

Česká kuchyně přímo učarovala Carolině Potocar z Argentiny.
„Vaše jídlo je lahůdka. Svíčková, guláš, knedlíky a bábovka jsou prostě výtečné. Když jsem poprvé viděla vaše knedlíky, myslela jsem si, že je to chleba, protože přesně tak vypadá náš chléb,“ řekla Carolina.

Egypťana Beshoye Safwata zase okouzlily památky a kavárny v Domažlicích.
„Byli jsme v muzeu, na věži a prohlédli jsme si centrum města. Domažlice jsou velmi  pěkné a vaše kavárny jsou ještě lepší,“ prozradil se smíchem Beshoy.

Všechny doslova učaroval masopust v Postřekově.
„Celá vesnice byla úžasně spojená. Obdivovali jsme, jak se společně dokáží bavit všichni dohromady od malých dětí až po staré lidi. Bylo nám tam moc dobře a opravdu jsme si to užili,“ řekla i za své kolegy Margareth Aprilia Rotva Sihombing z Indonésie.

Postřekovský zvyk malování srdíček na tvář však trochu zarazil Beshoye.
„Pomalovat muži obličej není v Egyptě vhodné. Jediné, co dovolím namalovat na obličej, je egyptská vlajka nebo vlajka mého oblíbeného fotbalového týmu, pokud jdu fandit.“

Další věcí, která cizince u nás zarazila, byl věk středoškoláků.
„U nás v Indonésii trvá základní školní docházka jen šest let, pak přecházíme na tři roky na střední školu a pak na vysokou. Takže  zatím co čeští studenti  jsou v osmnácti letech ve třetím ročníku na střední my už studujeme na vysoké,“ prozradila Margareth a dodala, že zajímavé pro ni bylo i to, jak rozdílný byl přístup studentů k jejich návštěvě v jednotlivých školách, jež navštívili.

„Například na střední škole v Plzni byla znalost angličtiny tamních studentů na mnohem větší úrovni, ale nechtělo se jim s námi příliš komunikovat. Tady nejsou žáci v jazyce tak dokonalí, ale snaží se a velmi je baví  povídat si s námi o všem možném,“ dodala Margareth.
Na Chodsku se všem velice líbilo a shodli se, že by se sem rádi ještě někdy vrátili.

„Lidé jsou zde přátelští. Ačkoliv jsme z jiných zemí a zcela odlišných kultur, dokázali jsme si porozumět. Už náš první den ve škole byl krásný. Přivítali nás ve všech našich rodných jazycích a připravili i vlaječky našich zemí,“ shodli se všichni.

Spokojená byla i ředitelka domažlické VOŠ, OA a SZŠ.
„Protože dorozumívacím jazykem byla pro všechny pouze angličtina, bylo vidět, jak se naši žáci každým dnem v jazyce zlepšují, jak mizí ostych mluvit. A protože to je jedním z hlavních cílů tohoto projektu, chtěla bych ho každoročně opakovat,“ dodala Prantlová.