Nejlepší střelkyně světa za rok 2008 a matka devítiměsíční dcerky Julie závodila poprvé po více než roční pauze a ukázala, že ze svého umu nic neztratila. Naopak!

Ke 399 bodům přidala ve finále úctyhodných 105,4 bodu a druhou Polku Bogackou porazila o 4,5 bodu. „Abych řekla pravdu, tak tréninky tomu trošku nasvědčovaly. Celkem jsem si věřila. Věděla jsem, že když zachovám klidnou hlavu a budu mít tu kuráž, kterou jsem vždycky měla, tak to může být hodně dobré. Na druhou stranu, to finále jsem takhle dobré nečekala, tam mi to sedlo perfektně,“ přiznala plzeňská rodačka Kateřina Emmons.

Dáte vůbec dohromady, po jaké době jste v Plzni střílela?
Přiznám se, že po velmi dlouhé. Naposledy jsem tu střílela snad ještě před olympiádou v Pekingu.

Jak jste se těšila na první velké závody po té maminkovské pauze?
Strašně moc. Ale nečekala jsem, že budu takhle nervózní. Ze začátku mi trvalo velmi dlouho, než jsem se do toho dostala. Asi dvacet minut jsem se srovnávala, ale potom už to byla jízda.

Mezi prvními gratulanty byl váš otec Petr Kůrka, jak reagoval na váš výkon?
Samozřejmě byl šťastný. Vždycky máte radost, když váš svěřenec střílí dobře.

Budete střílet v Plzni také v sobotním druhém závodě?
Zřejmě ne, závod mi sebral hodně sil. Trošku cítím záda a kyčle, takže to nechci ze začátku přepísknout a chci být dobře připravena na závody v Mnichově.

Role matky vám evidentně vyhovuje. Cítíte při závodech na sobě nějakou změnu?
Řekla bych, že se hodně věcí zlepšilo. Jsem ještě přesnější a to své tělo vnímám více. Což je tedy paradoxní, myslela jsem si, že to bude naopak. Mám mnohem lepší cit pro věci, takže vycítím, kdy to tam ještě padne a kdy už je to na chybu.

Jak zvládáte při všech těch trénincích péči o dcerku Julinku?
Střídáme se s manželem (Matthew Emmons, sportovní střelec USA, pozn. red). Při závodech a soustředěních nám pomáhají naše maminky. Běžné tréninky zvládáme sami, jeden trénuje dopoledne a druhý odpoledne. Chce to ale hodně plánování, trpělivosti a bere to hodně energie.

S manželem žijete už delší dobu v USA. Na co se vždycky nejvíce těšíte, když míříte do České republiky a do rodné Plzně?
Samozřejmě hlavně na rodinu. Ale také se těším na lučinu, rohlíky, bébéčka a pivo.