Devětasedmdesátiletý Josef Horn byl  V době, kdy se hřiště stavělo, šéfem domažlické autoškoly.

„Ani tam okolo nejezdím, nemohu se ani podívat na to, jak to tam teď vypadá," říká Horn, který si pamatuje první kroky při zřizování hřiště.

„Tehdy ředitelství autoškol Praha a Svazarm iniciovaly budování hřišť pro dopravní výchovu dětí a mládeže a zároveň s tím autocvičiště. Na tom našem pak probíhaly různé soutěže dětí, ale asfaltovou plochu vedle dopravního hřiště využívali i branci, kteří tehdy absolvovali výuku jízd, takzvanou ´trojku´, pak samozřejmě i žáci autoškoly civilní. Jezdily se tam slalomy mezi brankami," vzpomíná.

Vybudovat hřiště na ´poli neoraném´ za městem nebylo tehdy jednoduché.

„Dostali jsme před stavbou hřiště za úkol vybrat pozemky, které byly nevyuživatelné. Tam, kde hřiště vzniklo, bylo asi desáté místo, které jsme navrhovali. Byl tam močál, protože dříve potok, který dnes teče mezi hřištěm a silnicí do Psího rybníčku, byl po ploše budoucího hřiště rozlitý," popisuje prostor, kde začali dopravní hřiště budovat.

Postavení hřiště nebylo finančně nákladné, neboť vznikalo v akci Z.

„Na brigády tam chodili učitelé od nás z autoškoly, někdy pomáhali i branci – samozřejmě zadarmo. A začátky nebyly lehké. Začínalo se někdy v roce 1973 a hřiště bylo dokončeno o dva roky později. Nejprve se musely vytrhat nálety, byly tam topoly a další stromy," vypráví Horn s tím, že akci hodně napomohl fakt, že se v té době stavěl také domažlický plavecký bazén.

„Zemina, která se vyvážela ze základů pro bazén, nakonec posloužila k zavážce močálu, který byl hodně pod úrovní současné silnice. Vše se zaváželo, srovnávalo a ze svahu, co je na jižní straně hřiště, se ještě ukrajovalo, aby byl dostatečný prostor. Poráželo se, pařezy se musely střílet. Dokonce tam zapadl pásák, který péesáci museli z bažiny vytahovat se ´skoty´," popisuje úskalí stavby hřiště.

Po dokončení bylo hojně využíváno. „O hřiště jsme se také starali, vysekávali příkopy kolem. Každý z učitelů autoškoly měl svůj úsek, který si udržoval," podotýká Horn.

Semafory na hřišti pochází z Horšovského Týna.

„Byly to první semafory instalované na okrese. Za čas však byly z křižovatky Na Rozcestí odstraněny, protože prý brzdily dopravu. Skončily v kopřivách a tenkrát jsem o ně požádal pana Šampalíka, aby děti měly možnost vyzkoušet si jízdu podle nich. Se Slávou Krocem jsme je tam zabudovali, i s bednou na přepínání. A vše bezvadně fungovalo," vysvětluje.

Zlom a počátek konce dopravního hřiště podle něj nastal po revoluci, kdy se o pozemek přihlásil muž žijící v Praze.

„Tvrdil, že je to jeho majetek, že pozemek vlastnila jeho rodina žijící v Petrovicích. Močál, který by v životě nikdo nechtěl, byl zvelebený a rázem o pozemek byl zájem. V té době spravoval stavby z akce Z okresní úřad a ten vše vyřizoval, ale nevím, jak to dopadlo. My, autoškoláci, jste tam už nejezdili," vzpomíná Horn s tím, že mnohokrát si už od lidí vyslechl postesknutí: „Když jste se o hřiště starali, bylo to tam jako v parku, ale co jste skončili, je tam jen bordel."