Ibrahim Amar zprostředkovává zájemcům zážitek v podobě připomínky na válečná léta a osvobozování Chodska. „O military se zajímám odmalička. Mám štěstí, že mě živí to, co mě baví,“ vysvětluje mi sběratel poté, co v šatníku konečně nachází i uniformu pro mých sto kilo. Spolu s přilbou fasuji i mapu s vyznačeným postupem americké armády na jaře roku 1945 a také balíček vojenské stravy.

Přicházíme do garáže, v níž vedle willise stojí zelený ford vyrobený v 60. letech pro vojáky ve Vietnamu. „To jsou švýcary,“ zaposlouchá se Amar do zvuku motoru, když nastartuje.

Vyrážíme směr Stráž, odkud Američané do města v dopoledních hodinách „pětačtyřicátého“ přišli. První zastávka je na Vavřinečku, odkud je dobře vidět do okolí Domažlic. Poslouchám začátek zajímavého vyprávění. Dozvídám se informace o třetí armádě generála Pattona a jejich tehdejších protivnících.

Před sebou máme návštěvu míst drobných přestřelek, ale i zuřivých bojů, kterých i na Chodsku bylo dost. Kdysi bombardovanou Pasečnicí jen projíždíme, ale na nedaleké Filipově Hoře znovu zastavujeme. V lese, po návštěvě místa, kde krátery vyrvané v zemi připomínají nálet amerických letadel na postavení německých dělostřelců, si vychutnávám kávu uvařenou na kapotě.

Následuje praktická ukázka jízdních vlastností džípu skoro celá provázená mým křikem. Houby adrenalin, mám prostě strach… Pak se ale sám nasoukám za volant, za nímž před čtyřiašedesáti lety seděl ani ne dvacetiletý kluk odněkud z Texasu, břicho uzpůsobím volantu a sám si zkusím řídit legendární vůz. Překvapuje mě nejen rychlostí, ale hlavně lehkostí, s jakou zdolává terén.

Sotva stačím vstřebat zážitek, uháníme se staženou střechou cestami podél hranice k bunkru z období studené války ukrytému u Spálence. Po jeho prohlídce pokračujeme dál přes Českou Kubici na Folmavu, kde se v penzionu Český les občerstvujeme. Příjezd vojenského vozu s bílou hvězdou neujde pozornosti hostů ani majitele podniku. Sám totiž patří k nadšencům zajímajícím se o vojenskou historii, o čemž svědčí obrněný vůz Československé lidové armády s protiletadlovými kanony stylově namířenými na kraj ležící na západ od restaurace. Když nám jde vstříc, přistihuji se, že žvýkačku v ústech převaluji s mnohem větší vervou. Oběd i pivo šmakuje, siestu zpestří další část vyprávění o válečným i poválečných událostech ve Folmavě a okolí.

Při dalším putování Po stopách války, jak se Amarův projekt nabízený zážitkovou agenturou jmenuje, dále navštěvujeme pomníky padlých Američanů na Výhledech, v Dílích a památníček pilota sestřeleného nad Trhanovem. Při každé zastávce následuje popis událostí, k nimž tehdy došlo. Zajímavá je návštěva místa u Černé řeky, kde došlo k tankové bitvě. Ibrahim popisuje, jak podle pamětníků zřejmě boj probíhal. V lese ještě nacházíme zákop, v němž na postupující americké jednotky Němci čekali. „Jsem členem plzeňského Military Car Clubu. Rád bych, aby tady jednou stál pomník upomínající na tuto bitvu,“ prozrazuje majitel džípu své plány, když místo opouštíme.

Nakonec jízdou po Chodsku strávíme sedm hodin. Než dorazíme domů, Amar ukazuje, že podobné trasy má připraveny ještě tři. V nabídce má i dvoudenní výlet se spaním v penzionu nebo na korbě americké „dočky“ kryté plachtou. V Domažlicích ještě dostávám pamětní list a CD s fotografiemi, které mi budou připomínat zážitek oceněný také portálem Kudy z nudy. Stopy války se totiž letos umístily mezi desítkou nejlepších aktivit na západě Čech. Úspěch by ostatně mohla mít i další Amarova aktivita, kterou jsou pořádané kurzy přežití.