Štítarští si po půlstoletí oddechli

Zajistit dostatek vody regionu, to byl důvod, proč vznikl v minulém století záměr postavit Štítarskou přehradu. Ta se nakonec objevila také v územním plánu Města Hostouň, pod který ves Štítary spadá. Nyní, po půl století od vzniku záměru, schválilo hostouňské zastupitelstvo změnu územního plánu, ze kterého přehrada zmizí.

„Ve Štítarech jsme měli od 64. roku stavební uzávěru. Tím pádem vidíte, jak obec vypadá – počínaje kaplí a konče domy. Lidé se odtud vystěhovali, jen pár nás tu zůstalo. Mladí odtud utíkali, protože tu nebyla žádná perspektiva. Stavět domy se tu nesmělo a opravovat také ne," vzpomíná na uplynulé období 65letý Jaroslav Lešek.

„Pamatuji si, že tu byla tehdy schůze a tam bylo řečeno, že bychom si mohli já a Lešek postavit nové domky na tasnovickém kopci. Nelíbilo se mi to!" přidává se 75letý Václav Lepič.

Štítarská přehrada přitom neměla být žádná ´louže´.

„Co jsem viděl plány, přehrada měla jít odtud k Oplotci a končit u zastávky v Kříži (Újezd Sv. Kříže – pozn. red.), tam měly být boční hráze a vést odtud na Slatinu. Původně měla být v přehradě pitná voda," vzpomíná pan Lešek.

„Podepisovala se také petice, ale bylo to málo platné, o přehradě se hovořilo jako o hotové věci, i když nakonec jsme dokonce přišli na to, že Povodí Berounky nemělo právo vyhlásit stavební uzávěru. Mysleli jsme si tedy, že se dočkáme nějaké satisfakce a do obce poplují nějaké peníze, ale byli jsme naivní, nic se nestalo," doplňuje s tím, že Štítary stále chátraly.

Nyní je přehrada pasé. „Pan starosta se to, že se přehrada stavět nebude, a proto ji je třeba vyškrtnout nejen z územního plánu, ale i dalších dokumentů, dozvěděl na krajském úřadu. Zastupitelé tuto změnu přivítali a schválili. Vědí, že Štítarští proti přehradě léta bojovali, aby si uchránili svůj majetek, jehož hodnota po zveřejnění záměru značně klesla, chtěli si zachovat své domovy," uvedl na dotaz Deníku tajemník Městského úřadu Hostouň Vladimír Felix.

„Pamatuji jako kluk, že se tu dělaly průzkumné vrty a přehrada se tehdy měla začít stavět. Doslechl jsem se, že pak se přišlo na to, že by tady byla voda hodně rozlitá, avšak nízká hladina, takže to změnili na nádrž na užitkovou vodu. Někdo tehdy přišel na to, že bude lepší postavit přehradu jako zdroj pitné vody u Nýrska. Od Štítarské přehrady se začalo ustupovat, ale Štítary stále dál chátraly," vzpomíná pamětník Lešek.

„Dělal jsem v JZD a kameny a materiál z vrtů jsem vyvážel," vzpomíná pan Lepič.

„Naše obec byla původně středisková, ke Štítarům patřily Tasnovice, Hážová (Hašov – pozn. red.) a Svinná. Tady byl místní národní výbor. Když se spojila JZD, vše se převedlo do Vidic. Když to tam skončilo, mohli jsme si vybrat, jestli chceme pod Horšovský Týn, nebo pod Hostouň, kam většina lidí odtud jezdila na nákupy a k lékaři. To rozhodlo," vzpomíná Lešek.

Oba štítarští senioři dnes smutně přemýšlejí o tom, jak pěkně mohla v současnosti, nebýt zmíněných omezení, jejich ves vypadat.

„Trvalo desítky let, než se obec zbavila stavební uzávěry, zatím to tady všechno chátralo. Nedali nám ani příspěvky, které běžně dostávali lidé v na opravy domů – my nedostali nic! Naši tátové říkali, že tehdy byl na ´okrese´ jako předseda pan Blažek, který sliboval: ´Jestliže přehrada nebude, do Štítar půjde tolik peněz, co unesou.´ Ale nic se nestalo," konstatuje Lešek s tím, že nic se nezměnilo ani nyní. Štítary jsou podle něj zdevastované.

„Mladí lidé tady nejsou, nás dříve narozených tu zůstalo pár. Když se začalo hovořit o restitucích, které byly potom schválené, čekali jsme, že církvi vrátí 37 hektarů pozemků, které tady měla. Bláhově jsme si mysleli, že církev bude konečně investovat do opravy naší kapličky, což se ale nestane. Nakonec se domluvilo s obcí, že si ji vezme na sebe a aspoň kaplička že se opraví," kvituje Lešek.

O budoucnost Štítar již nemají obavy.

„Jsou tu už i mladší lidé, kteří se tu zabydleli. Navíc po skončení stavební uzávěry tu někteří lidé začali do domů investovat. My taky, chceme už tady v klidu dožít," říkají svorně oba senioři.