Vánoční zpívání dětí ze staňkovské základní školy v kostele sv. Jakuba minulý týden opět osvítil starožitný lustr.

Ručně dělaný, historicky hodnotný lustr byl sundán přibližně před třiceti lety během rekonstrukce kostela a od té doby byl ve špatném stavu uchováván stranou, dokud se jej Římskokatolická farnost Staňkov nerozhodla znovu ´oprášit´.

Renovace lustru, pocházejícího pravděpodobně z první poloviny minulého století, se ujala staňkovská firma A.N.S. 2000. „Přinesli nám ho úplně rozebraný, špinavý a zanedbaný,“ uvedl vedoucí provozu Jiří Štengl s tím, že na opravě lustru pracovalo od října do prosince osm ze čtrnácti zaměstnanců firmy.

Ti zhotovili kompletní zavěšení lustru i zcela novou elektroinstalaci. Bylo zapotřebí opravit i doplnit některé chybějící díly včetně ornamentových listů. Všechny díly byly očištěny kyselinou, následně se provedla povrchová úprava skleněnou drtí na části lustru, další díly byly vyleštěny a celý lustr byl bezbarvě nalakován.

„Nejnáročnější bylo vyrobit nové díly. Například dva chybějící ornamentové listy, které byly původně ze dřeva, jsme udělali nově z mosazného plechu,“ vysvětlil Jiří Štengl.

Renovace lustru vyšla na více než 74 tisíc korun.

„Je to nejnižší možná cena, za kterou se to dalo udělat,“ tvrdí Radmila Štenglová ze staňkovské firmy. „Bylo ale krásné pracovat na něčem takovém,“ dodala s tím, že firma se zabývá výrobou veřejného osvětlení a městského mobiliáře a renovace starožitného lustru byla tedy něco zcela jiného a zajímavého.

„Nic takového jsme předtím nedělali, ale když nás staňkovská farnost oslovila, majitel firmy Johann Lehner se rozhodl žádost přijmout. Už se v minulosti podobnými věcmi zabýval a měl zkušenosti, které jsou nezbytné, abychom například věděli přesně, jaký druh kyseliny použít k čištění a podobně,“ objasnila Štenglová.

„Když se třeba lustr přenášel do kostela, pan Lehner nám doporučil ho pečlivě zabalit, aby na něj nepadla ani jediná sněhová vločka, která by mohla na povrchu zanechávat stopy. A v posledních fázích renovace se kvůli vlhkým otiskům rukou muselo s lustrem pracovat doslova ´v rukavičkách´,“ zakončila Štenglová.