Žádný díl seriálu U vás na návštěvě by se neobešel bez nahlédnutí do historie té které obce či města. Podíváme se tedy alespoň krátce na dějiny Staňkova, který v minulém roce oslavil rovných 775 let od první písemné zmínky o jeho vzniku.

Historie

Staňkov leží v nadmořské výšce 387 metrů nad mořem mezi Plzní a Domažlicemi a rozprostírá se po obou přezích řeky Radbuzy, která ho rozděluje na dvě části - Staňkov město na levém břehu a Staňkov ves na pravém břehu.

První doložená písemná zmínka o Staňkovu pochází z roku 1233, kdy je připomínán první známý majitel Staňkova rytíř Witla ze Stancowic. Roku 1271 pak ves Staňkov prodává Witla klášteru v Chotěšově. Druhá strana obce, Staňkov městečko, se poprvé vyskytuje v pramenech roku 1367, a spolu s vsí patřilo chotěšovskému klášteru až do roku 1425. V období husitských válek byl Staňkov městečko dán do zástavy majiteli horšovskotýnského panství Zdeňkovi z Drštky a Staňkov ves byl k Horšovskému Týnu přikoupen v roce 1576. Zatímco ves Horšovskotýnským zůstala až do roku 1945, městečko připadlo roku 1623 chotěšovskému klášteru a patřilo mu až do jeho zrušení v roce 1782.

Zemědělský Staňkov ves a řemeslnický Staňkov městečko existovaly odděleně až do roku 1938 a každý dokonce patřil k jinému kraji. V roce 1938 byly obě obce právně sloučeny v jeden celek, ale statut města byl přiznán Staňkovu až roku 1960.

Všechna privilegia byla udělována výhradně Staňkovu městečku. Roku 1626 získal pečeť a 1639 mu bylo vydáno mýtní privilegium. Mýtné, vybírané přes řeku Radbuzu, bylo cenným zdrojem příjmů do obecní pokladny. Od roku 1690 získal Staňkov privilegia na pořádání trhů, a to na týdenní trhy a dva výroční trhy v roce (úterý po Novém roce a úterý po sv. Františku).

Roku 1602 obdrželi Staňkovští várečné právo. První pivovar byl pravděpodobně v místnostech Staré radnice. Roku 1873 byl zahájen provoz v novém pivovaru Městys staňkovský akciový pivovar, který byl roku 1875 prodán hraběti Trauttmansdorffovi.

V devatenáctém století začal do Staňkova pronikat průmysl. Dolovalo se černé uhlí, těžila se olověná ruda a v roce 1869 otevřel Josef Ziegler skelnou huť a továrnu na lité a zrcadlové sklo u staňkovského nádraží, které bylo postaveno kolem roku 1861. V průmyslovém podnikání se také prosadil rod Kreysů, který například úspěšně rozšiřoval místní cihelnu.

Pravděpodobně již v 17. století začal Staňkov užívat městský znak, který má dodnes tuto podobu: modrý štít, v jehož dolní polovině je stříbrná městská hradba, uprostřed hradby je umístěn zlatý štít se třemi páry jeleních parohů (šlechtický erb Hroznatů), za hradbou vystupuje poutník v hnědém oděvu s černým kloboukem na hlavě a s poutnickou holí v ruce. Ten má znázorňovat sv. Jakuba Většího, patrona staňkovského kostela.

Památky

Nejstarším objektem ve městě je kostel sv. Jakuba, který je připomínán již v polovině 13. století. Původně gotická stavba prošla v několika fázích barokizací. O svůj památkově cenný barokní vzhled však budova přišla při rekonstrukci v 80. letech 20. století.

Ve Staňkově dále najdeme pozdně barokní radnici s hodinovou věžičkou z 18. století či barokní statek čp. 70 z r. 1738. V blízkosti Staňkova se vypíná vrch Mastník s kaplí Panny Marie Lurdské, která byla vystavěna r. 1898.

Významní rodáci

Ze Staňkova pochází i rod Wenigů, mezi které patřil například spisovatel František Wenig, dále známý spisovatel a autor pohádek a pověstí Adolf Wenig, který proslul libretem k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča, a Josef Wenig – divadelní výtvarník a ilustrátor Karafiátových Broučků či Nerudových Povídek malostranských.