Psal se rok 1945, skončila válka a ve Staňkově v restauraci „U Trešlů" se dne 8. května sešla ustavující schůze přípravného výboru místní organizace Masarykovy letecké ligy. Masarykova letecká liga byla předválečná organizace, která šířila a podporovala modelářství a plachtařské létání. Zvolený výbor se ujal práce na zajištění podmínek pro bezmotorové létání. Skupina staňkovských nadšenců zajistila a do Staňkova přesunula letecký materiál holýšovské německé NSFK, kde létali Němci na kopci Bobek(dnes pole po pravé straně silnice, při sjíždění do Holýšova od Plzně).

Den otevřeného letištěVe Staňkově se dnes a zítra (sobota 22. a neděle 23. srpna) koná Den otevřeného letiště, vždy od 9 do 17 hodin. K vidění budou seskoky parašutistů, přílety a odlety různých motorových a bezmotorových letadel, modeláři, akrobatické vystoupení Karla Kuthana s Jakem 55M, nebude chybět ani možnost vyhlídkových letů. Občerstvení zajištěno.

Vše pak bylo trochu jinak a zhruba v polovině května se objevila zpráva vyzývající k nahlášení zajištěného leteckého materiálu po okupantech na Český národní aeroklub v Praze, který se stal poválečnou organizací sdružující letecké nadšence, a tak se staňkovská skupina stala místní odbočkou Českého národního aeroklubu.

Vydaný a rozšiřovaný plakát „NAUČÍME VÁS LÉTAT" způsobil takový příliv mládeže, že bylo ve Staňkově v červnu 1945 zaregistrováno přes 100 čekatelů plachtařského výcviku. Koncem srpna čekaly v provizorní dílně u tehdejší firmy Krejsa čtyři školní kluzáky SG 38. Touha po létání byla tak silná, že první pokusy o „skoky" se konaly na fotbalovém hřišti a pak na přilehlých lukách. Zanedlouho se vrátil z kurzu, pořádaného ČNA na Rané u Loun, první staňkovský instruktor Josef Mestl s kvalifikací pro počáteční svahové létání. Tím dostal na podzim roku 1945 plachtařský výcvik určitý řád. Na svahu na Mastníku pak ukončilo výcvik první družstvo tzv. „áčkařů" – tehdy počáteční stupeň svahového létání.

Ve Staňkově tak vznikl jeden z prvních, nově pojatých poválečných aeroklubů. Velmi rychle byla nalezena spolehlivá cesta k vyřešení problému, kde dále cvičit a létat, a to pokusit se zřídit na vhodném místě v okolí Staňkova letiště. Řada místních plachtařů totiž získala postupně zkušenosti ve zdokonalovacích kurzech na letišti v Kralupech, kde se již létalo pomocí vlekání kluzáků za motorovým navijákem. Vedení letiště vytipovalo prostory severně od Staňkova a s porozuměním MNV Staňkov byly směněny pozemky tzv. „Táchovky a Škroboty" a na podzim 1946 byly rozorány meze a tím celá plocha zcelena. Velkou měrou se o to zasloužil tehdejší předseda odbočky ČNA Staňkov Petr Vacík.

V průběhu následujícího jara práce na zprovoznění plochy pokračovaly zavážením nerovností a staré úvozové cesty procházející napříč letištěm. Zasypání úvozové cesty, která místy dosahovala 150 cm pod úroveň letiště, bylo jednou z nejnáročnějších akcí. Ve snaze získat finanční prostředky nutné pro zajištění následných prací, byla vetší část letiště zaseta ovsem. Po sklizni byl v neděli 31. srpna 1947 uspořádán první poválečný letecký den ve Staňkově. Další letecký den po řadě omezení leteckého provozu se podařilo zorganizovat až v roce 1952 a od roku 1960 se postupně stalo tradicí pořádání každoročního Dne otevřeného letiště.

Od Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy byl rozhodnutím ze dne 15.5.1947 získán dřevěný táborový barák, postavený v době okupace v Poběžovicích. Během jedné neděle byl stavovskými plachtaři rozebrán a převezen do Staňkova, kde byl přestavěn na hangár. Zdálo se, že další rozvoj letectví a odbočky ČNA ve Staňkově, díky nadšení a obětavosti místních letců, má cestu otevřenou. Bohužel tomu tak nebylo. Probíhající politické události po únoru 1948 se postupně dotkly i sportovního létání. Nejprve přišel Československý svaz lidového letectví a nakonec Svazarm. V průběhu dalších let musela parta létajících nadšenců prokázat své kvality, mnohdy se jednalo o existenci aeroklubu. Původní neúměrná letová omezení vyplývající z blízkosti státních hranic dovršilo v závěru roku 1962 rozhodnutí ústředního výboru Svazarmu o zrušení letového provozu na staňkovském letišti.

Likvidaci aeroklubu se podařilo zabránit přesunutím techniky na letiště Plzeň-Bory, kde stavovští plachtaři létali každou neděli. Po dvou těžkých létech se provoz koncem roku 1964 na letiště ve Staňkově vrátil, aby pokračoval až do dnešních dnů. Každému, kdo se jakkoli zasloužil o založení, udržení a činnost staňkovského letiště, patří dík a velké uznání.

Za použití dokumentace archivu Aeroklubu Staňkov a osobního archivu Ing. Josefa Pavlíka, člena Aeroklubu Staňkov a Čestného předsedu Svazu letců ČR  Dušan Špirk