Ve staňkovském aeroklubu působí Zdeněk Šustr přes 30 let. Své cenné zkušenosti rád předává dál jako jeden ze třinácti místních instruktorů. Povídali jsme si s ním jak se mu, jako jedinému ve Staňkově, podařilo získat „diamant“ za převýšení, ale i o dalších zajímavostech z letectví.

Kdy jste se dostal k letectví?

Bylo to prakticky už v raném dětství, kolem roku 1950. Můj otec k tomu totiž také inklinoval. Dokonce absolvoval několik startů na kluzáku a i když se později letectví nevěnoval, tak si vždycky cestu na letiště našel. Vždycky jsem si přál být pilotem.

Jak vypadaly vaše začátky?

Nejprve jsem v dětství začal modelařit. Když mi táhlo na patnáct let, což je věk, kdy se může začít s létáním, tak jsem začal chodit do aeroklubu v Havlíčkově Brodě, kde jsem byl tehdy na internátní škole. Tam jsem se také dočkal prvního svezení a prvních startů. Nebyl jsem ale nikdy prověřen. A jak šel čas, tak jsem přešel do aeroklubu Benešov, poté jsem byl na vojně a když jsem přišel z vojny a blížil se rok 1968, takž jsem konečně získal prověrku. Trvalo to tedy celých sedm let. Poté jsem působil v aeroklubu Tábor, kde jsem začal létat a dokonce jsem se tam stal i instruktorem. Létal jsem dost intenzivně a to jako plachtař, ale i motorově. V roce 1975 jsem přišel do Staňkova.

Letectví je vaším celoživotním koníčkem, co na to rodina?

Tak manželka příliš nadšená na začátku nebyla. Když byly děti menší, tak jsem musel letectví i trošku omezit. Nyní se mu ale věnuji naplno a jako koníček si ho vybral i můj syn. Nikdy jsem ho ale nenutil.

Za dobu, po kterou se letectví věnujete jste získal řadu výkonnostních stupňů. Co je pro to nutné udělat?

Pokud žák vykoná pilotní zkoušky, poskočí ze základního do pokračovacího výcviku, kde se učí využívat stoupavých vzdušných proudů. Završením pokračovacího výcviku je plachtařský odznak Stříbrné C. Člověk se tak stává sportovcem. Ve Staňkově tento odznak získalo za historii aeroklubu 76 lidí. Je potřeba vydržet ve vzduchu 5 hodin, uletět 50 km a udělat převýšení 1000 metrů. Dalším sportovním cílem je ulétnout odznak Zlaté C. Držitelů zlatého odznaku je ve Staňkově osm. K jeho získání je potřeba přelet 300 km, vydržet 5 hodin ve vzduchu, což je stejné jako u stříbrného odznaku a dosáhnout převýšení 3000 metrů. To se dá ve Staňkově těžce dosáhnout. Proto v posledních letech jezdíme do Jeseníků, kde se toho dosáhnout snáze. K odznakům lze ještě získat tzv. diamanty. A ty jsou za 300 km cílový přelet, za 500 km volný přelet a za 5000 metrů převýšení. Vrcholem snažení pilota plachtaře je zlatý odznak se třemi diamanty.

Jaké výkonnostní stupně a diamanty máte splněné?

Já mám splněný zlatý odznak a dva diamanty. Na ten poslední se ještě tedy teprve chystám. Rád bych to ještě uletěl. První diamant jsem získal asi před třiceti lety a ten druhý jsem udělal v roce 2005, kdy jsem uletěl převýšení v Jeseníkách. Zlatý odznak se dvěma diamanty má ve Staňkově splněn také pilot a instruktor Zdeněk Duffek.

Jak se na let připravujete a jak to probíhá?

Je třeba se na to připravit hlavně časově, vzít si dovolenou a strávit tam nějaký čas. Letos se do Jeseníků chystáme ve větší skupině. Předloni jsem tam uletěl zlaté převýšení a udělal jsem tam i diamant. V loňském roce jsem tam doprovázel syna a ten tam zlaté převýšení splnil také.

Na vhodné podmínky pro splnění výkonnostních stupňů se čeká dlouhou dobu. Jaké jsou tedy ideální podmínky?

To je tak zvané létání v závětrném vlnění. Jedná se o přírodní jev, kdy se za kopcem vzduch rozvlní a jak se vlní, tak se na vzdušných vlnách nechá stoupat do velkých výšek. Já jsem se dostal až do 6 500 metrů, ale jsou případy, kdy se létá mnohem výš. Světový rekord je dokonce výška 14 000 metrů.

Jak vypadá vlastní let, je to nebezpečné?

Vlastní let do vlny je velice divoký a hodně turbulentní. Když už se ale dostanete do vlnění, tak se let zklidní a je to velice příjemné. Letíte velkou rychlostí vůči vzduchu, ale téměř stojíte oproti zemi, takže je to i pro pilota velký zážitek a zkušenost.

Dosahují stříbrného odznaku všichni žáci, kteří absolvují základní výcvik?

Ne všichni dodělají výcvik tak, že odznak na závěr získají. Ten, kdo u létání vydrží ho ovšem získává bez větších problémů. Většinou je to rok po složení pilotní zkoušky. Stříbrný odznak se dá lehce splnit tady ve Staňkově.

Připravujete nyní nový kurz?

Určitě. Na příští rok připravujeme další kurz, kam se mohou zájemci hlásit. Nejlepší by bylo, kdyby se přihlásili alespoň čtyři žáci. Hlásit se mohou v budově aeroklubu nebo na telefonním čísle 379 492 339. Kurz je přístupný pro žáky od 15 let.

Je výcvik časově náročný?

Výcvik sice je časově náročný, ale po složení zkoušek už to tak náročné není a to ani finančně. Lidé si často myslí, že se jedná o sport pro bohaté, ale není tomu tak. Bylo by dobře, kdyby se hlásili ti, kteří chtějí dělat letectví jako sport. Byla by škoda, kdyby získali kvalifikaci a poté se létání nevěnovali. Samozřejmě že těch kteří během výcviku odešli bylo hodně. Ať už zjistili, že na to nemají čas, nebo že jim to nějak jinak nevyhovuje.

Jak je na tom staňkovský aeroklub v současné době v konkurenci ostatních klubů?

Výkony našeho aeroklubu v poslední době stoupají. V rámci republiky nejsme rozhodně bezvýznamní. V celosvětové plachtařské soutěži jsme na 5. místě v rámci ČR. Před námi jsou velké aerokluby, kde létají desítky lidí. Jsme rádi, že činnost má vzestupný trend. Stejně na tom je i počet létajících členů, který je vyšší než byl v minulosti. Navíc má naše letiště poměrně volný prostor pro létání. Na soustředění sem jezdí i kolegové z Berouna, protože ti mají u svého letiště prostor omezený letištěm Ruzyně. Kromě provozu větroňů se na našem letišti uskuteční ročně i stovky startů a přistání ultralehkých letadel. Letos se ve Staňkově po létech obnovil i paraprovoz. Při příznivém počasí jsou častými uživateli i letečtí modelári.