Jenže pro mlynáře Petra Zoubka, stárka Pavla Deckera a práška Jana Hůrku šichta ještě zdaleka nekončí. Mlýn tažený koňmi středem městyse je stále v permanenci. „Počkejtééé! Ještě jednu od Marešů,“ huláká ´pantáta´ Josef Šebesta a na trakaři přiváží další adeptku na přemletí. „Hned jsem zpátky, ještě budou dvě,“ oznamuje průvodu a vzápětí mizí s trakařem v průjezdu domu.

Žádná se mu nebrání. Vždyť kdo by odolal nabídce být o hezkých pár let mladší? A tak mlynáři berou za nohy ten den už třiadvacátou ´bábu´. Za okamžik jsou z ní vidět jen spodničky, pak mizí v násypce. „Šikmina s násypkou měří skoro tři metry, ale naši mlynáři jsou šikovní. Sama jsem tím prošla šestnáctkrát a vždycky bez zranění,“ směje se místostarostka Kolovče Jana Peclová mým obavám o zdraví odhadem padesátileté dámy.

Mlýn, kvůli němuž byli Kolovečtí v dávné minulosti terčem posměchu přespolních, kteří však dnes jen smutně závidí, se rozkývá. Větrné kolo se párkrát protočí a po chvíli ze dveří vychází sličná sedmnáctka. Je to samozřejmě trik, přemletá žena se objeví, až se pozornost diváků zaměří na to, s kým z hloučku čekajících nápadníků si slečna zatancuje.

Jenže mlýn asi opravdu omlazuje. A to bez třicetikorunového poplatku. „Cítím se skvěle. Jako bych byla o něco mladší,“ usmívá se Zdeňka Králová. Vzápětí si připije se svojí stejně omlazenou kamarádkou z lahvinky a spolu s davem se dávají do zpěvu.