„Tímto spojem jezdím pravidelně, protože studuji v Českých Budějovicích. Ten den jsem nastoupila do vlaku, který později narazil do jiného, v Ražicích. Většinou cestuji v posledních vagónech, ale tentokrát jsem si sedla do třetího od konce, protože v zadních bylo plno. To bylo štěstí, protože právě dva zadní po nárazu vykolejily," říká Lenka.

Pohodovou jízdu přerušila obrovská rána.
„Protože jsem seděla proti směru jízdy, prudké brzdění mě zamáčklo do sedačky. Netušili jsme, co se děje. Vtom přišel do vagonu zakrvácený průvodčí. Řekl nám, co se stalo a ptal se, zda někdo nepotřebuje pomoc. My jsme se ho ptali, jestli není zraněn, ale odpověděl, že krev na oblečení není jeho."

Během pár minut dorazily na místo neštěstí záchranné složky.
„Vyvedli nás z vagónu a viděli jsme, co se stalo. U vykolejených vagónů hasiči rozbíjeli okna a vytahovali zakrvácené cestující ven, kde si je okamžitě přebírali záchranáři. Nás odvedli do stínu pod stromy, dali nám vodu a nabídli lehátka. Ačkoliv bylo velké horko, celá jsem se třásla. Se mnou ve vagónu cestovala i paní v osmém měsíci těhotenství. I když se to zdá neuvěřitelné, byla z nás nejvíc v pohodě. Protože jsme byli všichni v pořádku, sledovali jsme záchranné práce. Musím říci, že bylo vidět, jací jsou to profesionálové. Každý okamžitě věděl, co má dělat. Tři zraněné transportovaly vrtulníky a jiné odvážely sanitky. Jediná věc se mi ale nelíbila. Nemohu potvrdit s jistotou, že je to pravda, ale když nás vyváděli z vagónu, zaslechla jsem, že ve vlakových lékárničkách nebylo dost dezinfekce a že museli použít slivovici."

Slečna Lenka strávila s ostatními nezraněnými cestujícími pod stromem půl hodiny.
„Přijel pro nás hasičský autobus a dopravil nás do Nepomuku. Já musela ještě dojet vlakem do Plzně a pak dalším do Domažlic. Nastupovala jsem se smíšenými pocity, ale pak jsem si řekla, že se nemám čeho bát, protože není možné, aby se během jednoho dne stala podobná katastrofa dvakrát," dodala s úsměvem Lenka s tím, že na cestování vlakem nezanevřela.