„Už jsme rozbourali stropy, nadezdívky a krov. Vykopali jsme základy pro příčky, které už se zalévají betonem, a pomalu začneme zdít nové příčky a připravovat na stropy. Pokud půjde vše dobře, mohli bychom se po Vánocích vrátit domů,“ říká Miloslav Šlegl.
Po požáru nezůstalo Šleglovým vůbec nic a dům navíc neměli ani pojištěný.
Lidé však byli velmi solidární a Šleglovým pomohli jak finančně, tak materiálně.
„Není možné vyjmenovat všechny ty dobré lidi, kteří nám pomohli. Posílali nám peníze na účet, kde se nashromáždilo téměř 370 tisíc korun, a darovali nám spoustu potřebných věcí. Nelze ani vyslovit, jak jsme všem vděční, a jak moc si jejich pomoci vážíme,“ říkají Šleglovi s tím, že všechny darované peníze budou použity na opravu domu.
Některé okamžiky, kdy lidé projevili solidaritu, se Šleglovým vryly do paměti.
„Velmi dojemné bylo, když jsme se dozvěděli, že stará babička se vydala přes celou Kdyni, aby nám ze svého důchodu přispěla do sbírky 50 korun. Slzy v očích jsme měli, když k nám přišly děti z kolovečské školy a přinesly nám výtěžek z besídky, kterou kvůli nám uspořádaly. Nějaká rodina z Klatov, kterou bohužel neznáme a nemůžeme jí ani poděkovat, anonymně poslala každému z našich dětí 10 000 korun na studia. Zaplatili jsme dětem kolej a koupili jim nové knihy,“ vzpomínají Šleglovi.
Paní Pavlína Šleglová zase nikdy nezapomene na zhruba čtyřletou holčičku, která přinesla obrázek, který sama namalovala.
„Mám ho schovaný. Nechám si ho zasklít a až se vrátíme domů, pověsím si ho. Při požáru jsem totiž přišla o veškeré obrázky, které malovaly naše děti, a to mi bylo hodně líto.“
