Úplně poprvé vezla na výlet 150 dětí z plzeňské základní školy.

Škola si ji právě k tomuto účelu objednala.
„Jedna naše kolegyně to zařídila, a tak si děti mohly užít netradiční výlet historickým vlakem. Ačkoliv to možná tak vypadá, nešlo pro jednotlivce o drahý výlet. Dali jsme dohromady 150 dětí ze šesti tříd a každé dítě zaplatilo 200 korun,“ řekla  učitelka Helena Parisová.

Děti byly přímo nadšené, zaplnily tři historické vagóny. „Je to bezva. Jeli jsme na výlet do Horšovského Týna a zase zpět do Plzně. Lavice  ve vagonech jsou sice trochu tvrdé, jsme celí špinaví, ale byl to krásný zážitek,“ řekl Zdeněk Zadák za přikyvování svých spolužáků.

Šlechtičnu řídil čtyřiašedesátiletý Petr Holeš, který je poslední jmenovaný strojvedoucí, jenž jezdil za pravidelného provozu parničky. „Parní lokomotivy přestaly jezdit v roce 1981. Já jsem pak přešel na elektriku, ale vést parničku se stalo mým velkým koníčkem,“ řekl Holeš.
O Šlechtičně ví téměř všechno a o své znalosti se ochotně podělil.

„Šlechtična váží 169 tun. Jen jedno dvoukolí má šest tun, to jsou asi tři auta, na tendr se vejde celkem 12 tun uhlí. K obsluze parničky je potřeba dvou lidí. Jednoho strojvedoucího a jednoho topiče. Šlechtična má sice automatické přikládání, ale přesto musí topič lopatu do ruky vzít.  Na údržbu parničky je už třeba deseti lidí.“

Šlechtičnu si může na výlet, stejně jako plzeňská základní škola, objednat každý. Podle Kamila Pavlíčka, člena Lokomotivní čety  plzeňského Spolku ochránců železničních památek, který Šlechtičnu vlastní, není jízda parním vlakem nedostupná.

„Pokud je mašina stále v provozu, jsou náklady levnější. Tedy pokud jezdí a nevychladne. Vůbec nejdražší je celou ji vytopit a promazat,“ vysvětlil Pavlíček.
Šlechtična se o víkendu předvedla na Folklórním festivalu v Heřmanově Huti. 5. července bude k vidění na Rysích slavnostech v Železné Rudě a Chodskem se prožene v rámci Chodských slavností 9. a 10. srpna.