Budova sklárny, v níž průzkum probíhal, byla vystavěna patrně na počátku 20. století a opuštěna kolem r. 1890. Její půdorys dosahuje rozměrů 30×20 m, s přístavbami připojenými k severovýchodní zdi 30×20 m. Sklárna byla založena na svahu a její podlaha vyrovnána hliněným násypem do roviny. Povrch podlahy tvořila udusaná okrová hlína. Zdivo vystavěné na vystupujícím předzákladu bylo sestaveno z velkých balvanů získaných při kultivaci terénu v okolí. Zdivo se na některých místech zachovalo do výšky 2 m, většinou však pouze do 1 m nebo jen v terénních náznacích. Uprostřed sklárny stávala, jak bylo zvykem, tavicí pec, při jihovýchodní stěně pak 3 pece pro rovnání a chlazení tabulového skla, které tvořilo hlavní výrobní artikl sklárny. Západní nároží obsahovalo místnost, snad skladiště, o rozměrech 5×5 m, další uzavřené prostory byly situovány při severovýchodní zdi.

Pro očištění a následnou prezentaci byla vybrána prostřední ze zušlechťovacích pecí, protože jako jediná nebyla porostlá velkými stromy. Po odkopání zásypu bylo zjištěno, že pec dosahuje rozměrů cca 9×4 m a spočívá na předzákladu, který mohl být v minulosti součástí starší pece. Vnější plášť pece byl opět sestaven z rozměrných sbíraných kamenů, vnitřek vyzděn z cihel a ohnivzdorných tvarovek.

Princip, na němž tato zřejmě tzv. rovnací pec pracovala, se prozatím nepodařilo vyčerpávajícím způsobem objasnit.. Celou přední část pece vyplňovalo topeniště s cihelnou podlahou a bočním topným kanálem. V zadní části pece byla umístěna komora s čelní stěnou vytvořenou z ohnivzdorné desky, která se při likvidaci pece zřítila do topeniště. Podlahu komory o rozměrech 180×140 cm tvořila opět rovná a hladká deska odlitá přímo v peci z ohnivzdorných jílů. Na této rovině v uzavřeném temperovaném prostoru se rovnaly rozstřižené skleněné válce a vznikaly tak tabule skla, které se v sousední peci postupně chladily, aby nepopraskaly při rychlém chladnutí. V blízkých leštírnách se tyto tabule dále zušlechťovaly na tabulové a zrcadlové sklo (o výrobě foukaného tabulového skla – viz úvodní kapitola knihy). Zadní část pece za rovnací komorou obsahovala opět další tentokrát příčný topný kanál dlouhý 230 cm a vysoký 60 cm. Jím byla rovnací deska vyhřívána z druhé strany. Tento kanál se včetně klenby dochoval ve velice dobrém stavu. Komín i klenby pece byly rozebrány po opuštění sklárny na stavební materiál a zmizely beze stopy. Podrobný plán historické rovnací pece není prozatím k dispozici. Je ale jen otázkou času než se jej podaří nalézt a technologii historické rovnací pece tak blíže porozumět.

Odkrytá sklářská pec, svého druhu patrně první v Čechách, neudělá radost jen sklářským odborníkům, ale i turistům a milovníkům historie, kteří opuštěné místo dávno zaniklé huti navštíví. Pec byla odhalena v rámci zřizování česko – bavorské přeshraniční stezky. Pozůstatky pece budou zajištěny stříškou a předpecní prostor využit jako turistický přístřešek. Garantem projektu je na české straně Sdružení obcí Chodská liga. Odkrytí a výzkum pece provedli členové Sdružení pro výzkum Nového Herštejna a hradů Plzeňské kraje. V areálu sklárny budou instalovány informační tabule s česko – německým textem, které zajistí CHKO Český les.

Odhalením sklářské pece na Křížové Huti přibylo Českému lesu další historické místo, které se při toulkách pohraničním hvozdem rozhodně vyplatí navštívit. Autor: Zdeněk Procházka