Stovky lidí proudící do postranního vchodu domažlického arciděkanského kostela Narození Panny Marie – to je obrázek, který neodmyslitelně patří ke konci první poloviny Štědrého dne. Mladí i ti dříve narození přicházejí s nejrůznějšími svícemi, lucerničkami či jen s obyčejnými sklenicemi s čajovými svíčkami.

„Betlémské světlo letos rozdáváme už po šestnácté. Vzpo〜mínám si, že u zrodu této akce stály skautky, které do oddílu začaly chodit před dvaceti lety – Petra Hrádková a Martina Urbanová, dnes provdaná Julová. Za ty roky se tady u betlémského světla vystřídala řada skautů a mnozí, stejně jako jmenovaná děvčata, se na nás vždy přijdou podívat,“ řekla Deníku skautská vedoucí Hana Bílková.

Pro světýlko si přišel z Bořic 68letý Jiří Roth. A nebyl sám, doprovázela ho vnoučata, devítiletá Karolínka Bendová a její čtyřletý bratr Karlík.
„Já jsem tu letos pro Betlémské světlo teprve podruhé, předtím sem chodívala manželka,“ uvedl Roth.

Se zajímavou lucerničkou ve tvaru vánočního stromečku přišla Anna Zdeborová z Domažlic: „Chodím si pro světlo pravidelně, už tři roky mám tenhle stromeček. Má u nás doma své místo na krbu.“

Velice pospíchala pro světlo a zpět ředitelka Městského centra sociálně rehabilitačních služeb – domova pro seniory v Baldovské ulici 638 v Domažlicích Vendula Klimentová.

„Už mám čtvrt hodiny zpoždění, jistě mě budou netrpělivě vyhlížet. Musím se světlem obejít všechny pokoje a všem předat oheň,“ vysvětlila Klimentová, zatímco usedala k manželovi do auta.

„Někteří senioři by sem na náměstí ani nedošli, takže pro ně takhle vyzvedáváme světlo z Betléma každý rok,“ dodala.

Je vůbec možné spočítat, kolik lidí si přišlo do arciděkanského kostela na domažlické náměstí pro světlo z Betléma?
„Světlo jsme měli předávat od 10 hodin a už ve tři čtvrtě na deset, když jsme sem přišli, tu stála fronta. Snažili jsme se je co nejrychleji obsloužit. Foukal vítr, takže některým lidem, sotva vyšli ven, plamínek zhasl a museli se vrátit. Byl tady nával, to se prostě spočítat dost dobře nedá,“ uvedla Bílková s tím, že světýlku v některých případech uškodilo pouhé zabouchnutí dveří auta, záleželo, jakým způsobem a v jaké lucerničce si pro ně lidé přišli.

Šestnáct let rozdávání Betlémského světla je poměrně silná tradice. Dokáže si vedoucí skautů představit, že by její Vánoce nezačínaly právě na Štědrý den dopoledne u vchodu do kostela?
„Už ani ne. ten první rok to bylo složitější. protože jsme nevěděli, jestli sem vůbec někdo přijde. Ale jak se to dostalo do povědomí lidí, tak nám to dělá obrovskou radost,“ odpověděla Bílková s tím, že radost je o to větší, když chodí celé rodiny s dětmi.
„Všichni jsou tak svátečně naladění, je to opravdu moc hezký. To, že bych tu na Štědrý den nebyla, si už ani nedokážu představit. A i kdybych tuhle radost–starost někomu předala, stejně bych se sem přišla podívat. Chybělo by mi to,“ zakončila Bílková.