Letní tábor Rudolfova pila kousek od obce Pec pod Čerchovem patří oblastnímu spolku Českého červeného kříže v Domažlicích a právě tady byla další naše zastávka v putování po táborech na Domažlicku.

Několik chatek na ubytování, jídelna, tělocvičný sál, kuchyně a její nezbytné zázemí, ošetřovna a několik stanů poskytuje dočasný domov jedenapadesáti dětem z Domažlicka, ale také z Prahy, Plzně anebo Karlových Varů. Tábor je zaměřen hlavně na aktivní rehabilitaci dětí po doporučení ortopeda nebo dětského lékaře.

„Tady jsou děti, které nemohou jet na jiný tábor,“ představuje hlavní vedoucí Jindřich „Voďous“ Vodička své svěřence, kterým je od sedmi do čtrnácti let.

„Všechny jsou vedené někde na ortopedii a na přihlášce na tábor je doporučení jejich lékaře. Po nástupu absolvují prohlídku u táborové lékařky Radany Benešové z Klenčí a ortopeda Michaela Krekuleho,“ dodává Voďous.

O děti se stará 6 vedoucích plus jeden střídač, zdravotnice a rehabilitační pracovník, v kuchyni jsou dva kuchaři a dva pomocníci, kteří uvaří denně takřka 70 porcí jídel a připraví stejný počet svačin.

Aktivní rehabilitace je zde prvořadou záležitostí a dlouhá léta ji vede zkušený fyzioterapeut Josef Staněk. Vystudovaný učitel byl pro svůj postoj v roce 1968 ze školství „odejit“ a nastoupil na dětské rehabilitační oddělení nemocnice v Plané. Je to člověk na svém místě, ve svých 72 letech aktivní sportovec a cyklista.

Cvičení jsou na programu každé dopoledne, děti se střídají po 20 minutách, k dispozici je řada pomůcek.

„Jestliže se některým táborům říká rodinné, tak u nás to platí téměř stoprocentně,“ říká hlavní vedoucí. „Většina vedoucích tady vyrostla, známe se navzájem a já se na všechny můžu spolehnout na 150 procent!“

Vodička je na tábor uvolněný z práce.

„Takhle to mám já a ještě jeden vedoucí. Červený kříž dal začátkem roku žádost mému zaměstnavateli o uvolnění, takže od pondělí do pátku mi jde plat. Na konci roku si tyhle peníze věnované tzv. vyššímu zájmu firma odečte z daní.“

„Střídacím“ vedoucím je Richard „Vokoun“ Přibyl, jenž je zároveň autorem celotáborové hry, jejíž logo návštěvník prvně vidí na transparentu nad bránou tábora a potom se s ním setkává téměř na každém kroku. V Rudolfově pile probíhá celých 14 dní „Pilastar“!

Na hlavní táborovou hru jsou děti rozděleny do oddílů( kapel) od nejmenších po největší a jejich úkolem je v různých hrách nasbírat co nejvíce bodů. Jednou z nich je například „rýžování zlata“ na potoce pod táborem, na jehož dně jsou nasypané kamínky zabalené do alobalu a každá kapela musí nasbírat co největší počet.

Posláním jakékoliv kapely je však muzika, a tak děti hledaly v lese obrázky hudebních nástrojů, poznávaly jejich zvuky a plnily další úkoly související s hudbou. Vyvrcholení soutěže bude ve čtvrtek.

Přibyl zároveň denně aktualizuje webové stránky tábora včetně fotografií, takže rodiče doma mají přehled o svých ratolestech. Vyčerpávající informace jsou na adrese www.rudolfovapila.cz.

„Zabere to asi dvě hodiny“, říká Přibyl, „přes den udělám pár fotek, večer v devět k tomu sednu a po jedenácté jsem hotový.“

Firma T-Mobile, jíž je zaměstnancem, věnovala táboru grant, z něhož mohli nakoupit nové rehabilitační a sportovní vybavení. Vedení tábora, potažmo Červeného kříže, firmě tímto děkuje.

V době naší návštěvy jedna skupinka cvičila v tělocvičně pod dohledem fyzioterapeuta Staňka speciální cviky, v jídelně skupinka děvčat tančila podle počítačového programu Step Mania, na plácku hráli kluci fotbálek. Jeden oddíl se chystal na výlet na Výhledy. Stihnete to?“ zeptal jsem se dětí a malý Matěj Přibyl odpověděl: „Já myslím, že jo.“

Při odchodu zmínilVodička ještě jednu „drobnost“: „Chtěl bych poprosit rodiče nejen našich dětí – pište jim! Pošlete jim pár dopisů nebo pohledů, nemáte tušení, jaký význam to pro ně má! Když dítě dostane dopis nebo pohled, je to fyzický kontakt s rodinou a pozor, platí to i pro větší děti! Člověk by řekl – je mu dvanáct a už to neřeší, ale i on si sedne a dopis přečte po dvou dnech znovu.“

Na táboře v Rudolfově pile jsem strávil možná nejdelší dobu ze všech, které jsem navštívil. Odjížděl jsem s pocitem, že jestliže se všichni vedoucí na všech táborech starají o svěřené děti dobře, tady jsou ještě o pár procent lepší. A to byl velmi dobrý pocit.

Autor: Zdeněk Huspek