Kdy jste se začala zajímat o chodské kroje?

Mým snem vždycky bylo mít kroj. Nejsem z chodské rodiny, ale mám příbuzné na horním Chodsku. Můj dědeček mi slíbil, že v 18 letech mi kroj nechá ušít. Jenže dědeček onemocněl a umřel. Já jsem to pak už nějak neřešila, jelikož jsem se odmalinka věnovala jezdeckému sportu a měla jsem jiné starosti. Pak jsem začala žít ve Stráži na dolním Chodsku, přítelova rodina kroje má a nosí je a mě to zase pohltilo.

Kam vás nadšení zavedlo?

Začala jsem pátrat po historii. Proč horní a dolní Chodsko má kroje jiné a co všechno ke krojům náleží. Kroje jsem začala sbírat, když mi Radek Čáni nabídl spolupráci se spolkem Domažlický dějepis, jelikož nás napadlo, že bychom mohli udělat výstavu krojů. Vykupuji je od lidí a také chodím do antikvariátu. Spoustu jsem jich dostala v Mrákově od lidí, kteří je měli nevyužívané doma a báli se, že jim je sežerou moli.

Co vás vůbec na krojích zaujalo?

Chodský kroj nikdy nebyl jako uniforma. Sice byla nějaká základní pravidla, kterými se lidé řídili, ale každý kroj byl originál. Například červená šerka (sukně k velkému kroji) existuje v mnoha odstínech, barva může být masová, pivoňková, švestková nebo krvavá a další. Na lajblík (vestičku) se dává brokátový nebo hedvábný šátek. A šátky byly různé, na-příklad stokvětový, ornátový, padesátikvětový a další a dneska už mi nikdo nedokáže říct, jak vypadaly. Ke krojům se také vztahuje soubor různých názvů, například tibetovým šatům (malý kroj s jupkou) se na horním Chodsku říkalo kašmírové.

Odkud čerpáte informace?

Nejvíce čerpám z historických knih, pohlednic či obrazů. Také vyhledávám různé pamětnice, se kterými si povídám. Pokud by se někdo chtěl podělit o vzpomínky, budu ráda. Dále hodně spolupracuji s paní Holomojovou z antikvariátu, která hodně ví a moc mi pomáhá.

Jak velká je vaše sbírka?

Mám od každého něco. Převážně sbírám dolnochodské věci, těch hornochodských nemám tolik. Šerek mám doma asi 20 v různých odstínech. Dále mám například kroj pro nevěstu, smuteční kroj, mondolku (sukně na přástky), různé ourazky (vyšívané pantofle, které se nosily na přástky)… Černých šátků je nepřeberné množství druhů a tvarů, každá ženská ho šila doma, a jelikož ne každý můžu sehnat, snažím se je aspoň vyfotit.

Máte nějakou raritu?

Doma mám například kroj na Zelený čtvrtek, kdy se nosila zelená šerka merinka, zelený brokátový šátek a zelený pantl (pruh vyšívané stuhy). Zelenou šerku i šátek jsem sehnala, ale pantl, který mám, je bohužel ve špatném stavu a nedá se nosit.

Je nějaký kroj nebo jeho část vzácná?

Vzácností je například hnědý kabátek z 19. století, který je vyobrazen v knize Chodsko od Jindřicha Jindřicha. Hodně mě mrzí, že jsem jeho dámskou verzi nedokázala nikde dohledat. V Chodském hradu je v pánské verzi. Co jsem se ptala lidí, nikdo si nepamatoval, že by se nosil. Obrátila jsem se i na různé depozitáře v okolí, ale nikdo neví. Chtěli bychom ho vyrobit, ale nemáme mustr, proto pokud by ho někdo doma měl nebo by o něm věděl víc, ať se mi prosím ozve.

Máte plány do budoucna?

Chtěla bych udělat výstavu. Ještě mi ale dost věcí chybí. Ráda bych totiž, aby výstava byla hodně obsáhlá. Chtěla bych lidem ukázat rozdíly v krojích a také škálu krojů od nejstarších po novodobé. Dále bych ráda ukázala i kroje na speciální příležitosti jako na pohřeb, svatbu, práci či na přástky. Mám v plánu domluvit se s paní Langovou, díky které by mohla být výstava ještě obsáhlejší. Také bych chtěla jednou napsat knihu, ale nevím, jestli na to seberu odvahu. Knih již bylo o krojích napsáno několik, ale já bych chtěla obsáhnout i neobvyklé a historické věci. Například paní Iva Kumperová napsala krásnou knížku o chodských krojích, kde sice není zdaleka všechno, ale v začátcích mi hodně pomohla.

Určitě kroj nosíte. Jak často a kam?

Ano, nosím. Malý kroj si už dokážu obléci sama, s velkým je ale trochu problém. Jeho oblékání trvá asi hodinu, když to dělá někdo, kdo to umí. Mně hodně pomáhá přítel, který se teď učí vázat šátky. V kroji chodím například na Chodské slavnosti, ale plánuji ho nosit i na běžnější akce. V loňském roce jsem ho oblékla například na vernisáž obrazů bratrů Špillarů. Věřící sice nejsem, ale chodský kroj je s církví úzce spjat – barvy kroje jsou například odvozeny od barvy církevního roucha. Proto bych v něm někdy ráda zašla i do kostela.