Na kole či pěšky dorazíme na lesní cestu od hranice (tzv. Bystřická či fichtenbašská cesta) a zhruba po šesti stech metrech po pravé straně nesmíme minout dřevěný můstek s pěšinou ke skautskému táboru. Projdeme areálem malebně posazeného tábora v malebném prostředí směrem dolů k toku meandrující Studené Bystřice. Hned pod táborem narazíme na velké pozůstatky zdí brusírny skla a vodního kanálu, který přiváděl vodu k šachtě pro vodní kolo. Šachta vodního kola je též rozpoznatelná. O něco níže jsou až 3 m vysoké zbytky zdí po leštírně skla. Zajímavostí je, že oba sklářské provozy byly v polovině 20. let 20. st. pusté a v prostoru leštírny, která byla už ruinou, vznikl ve 30. letech min. století skautský tábor Bazilišků z Domažlic. Nutno podotknout, že obě ruiny jsou v současnosti obrostlé kopřivami, tudíž jejich průzkum je lepší odložit na pozdní podzim, zimu či jaro.
To samé platí obzvláště pro šlajf č. 3, který je od předešlých vzdálen cca 200 m po toku Chladné Bystřice. Dostaneme se k němu po břehu meandrujícího potoka. Samotný bývalý sklářský provoz je ze všech ostatních provozů největší a co se týče pozůstatků, tak i nejrozsáhlejší. Rozlehlá stavba leží v hlubokém a takřka nepřístupném jakémsi kaňonu. Zbytky zdiva v šachtě pro vodní kolo dosahují výšky až 5 cm a 1,5 m tloušťky.

Obzvláště hluboká vodní šachta působí impozantně, neboť celý její prostor je takřka zachován. Otáčela se zde dvě mohutná kola o průměru 7 m. Také je dochován vodní kanál, který přiváděl ke kolům vodu. Jak předešlé, tak i tento provoz zanikl už v polovině 20. let 20. st.

Příště se vypravíme k Bystřici či dřívější. Fuchsově Huti a Fichtenbachu.

Petr Bílek