Nadcházející sčítání lidu, domů a bytů bude zcela zajištěno Českou poštou. Toho minulého, v roce 2001, se jako sčítací komisařka zúčastnila také 38letá Marcela Váchalová z Domažlic.

Jak jste se vůbec ke sčítání dostala?

Bydlela jsem už v té době v Domažlicích a moje maminka pracovala na městském úřadu, potřebovali lidi, takže jsem kývla.

Prošla jste školením?

Ano, na starosti nás měl hlavní komisař, který nás řídil. Vysvětlil nám, co se od nás žádá, jak máme postupovat, co vše je třeba vyplnit. Prostě nás proškolili tak, abychom mohli lidem v případě jejich dotazu poradit.

Jak vše pokračovalo dál?

Rozdělili mezi nás ulice, ve kterých jsme měli zajistit sčítání.

Jaké ulice jste konkrétně obcházela vy?

Měla jsem na starosti Dukelskou ulici nad autobusovým nádražím, pak jsem obcházela Benešovu ulici od Komerční banky kolem Gymnázia Jindřicha Šimona Baara nahoru směrem k bývalému okresnímu úřadu.

Měla jste ke sčítání, s ohledem na své povolání, nějak blízko?

Dělám administrativní pracovnici, jinak jsem inženýrka, mám více škol.

Od koho jste získala pro uvedené sčítání nejvíce potřebných vědomostí?

V rámci školení nám vše potřebné ještě vysvětlila paní, která měla celou oblast na starosti. Vysvětlila nám hlavně, jak se dotazníky mají vyplňovat.

Měla jste obavy, že někteří lidé nebudou například vstřícní? Nebo jste si naopak věřila, že dokážete s lidmi komunikovat, a tudíž proběhne sčítání bez problémů, že vše zvládnete?

Abych pravdu řekla, moc jsem nad tím nepřemýšlela. Vím, že moje maminka se předtím jako sčítací komisařka také zapojila, viděla jsem to u ní, takže jsem se ani nebála. Možná právě proto mi to ani nepřišlo, že by se mohly vyskytnout nějaké nepředvídatelné situace.

Co vám pak ukázala osobní zkušenost se sčítáním a obcházením domácností?

Myslím, že to bylo dobré.

Takže jste se nikde nesetkala s odmítavým postojem?

Ne. Lidé byli velmi příjemní a milí. Byli vstřícní, ochotní, když viděli, že nesu formuláře. Do bytu jsem k nim nevstupovala, jen jsem jim je předala mezi dveřmi, řekla, co všechno mají vyplnit a domluvila se, kdy si pro dotazníky přijdu.

Musela jste někam zajít opakovaně?

Pouze v případech, když lidé nebyli doma.

Nedokážu se představit, že vás nepotkala jediná nepříjemnost…

Nedá se říci nepříjemnost, spíše nedorozumění. Při sčítání nešlo vždy vše tak, jak bych si přála, tím myslím odhad času. S jedním pánem jsem se domluvila na den a hodinu, kdy přijdu. Bohužel jsem to pak nestihla a přišla později.

Jak reagoval?

Vyčítal mi, že jsem měla přijít v určený čas a nepřišla jsem, nedokázal pochopit mé argumenty. Moc se mu to nelíbilo a mne to naopak mrzelo. To byla asi moje jediná negativní zkušenost při sčítání.

Neměla jste například obavy, že na vás odněkud vystartuje domácí miláček rodiny? Například poštovní doručovatelky se s tímto problémem setkávají.

Chodila jsem ve městě, tady v té době lidé moc psy neměli. A přestože mne v minulosti, když jsem byla malá, pes pokousal, psů se nebojím – naopak je mám ráda.

Pokud by vás někdo opět oslovil a chtěl, abyste se sčítání opět zúčastnila jako komisařka, šla byste do toho znovu?

Asi ano. Na jedné straně musím říci, že to nebylo ani tak složité, na druhé se jedná o časově náročnou věc. Sčítání mne bavilo, možná i proto, že jsem ráda mezi lidmi.

Chcete vědět, co vás při letošním sčítání čeká?

Na základní informace vás přesměrujeme ZDE