Na časy vojny nevzpomíná ve zlém starosta Postřekova František Friš. Ve své sbírce má spoustu odznaků vážících se nejen k armádám. O jeho koníčku se v Postřekově dobře ví.

„Odznaků mám nepočítaně. Třeba odznaky Pohraniční stráže s třídnostmi či odznaky za ohodnocení schopností vojáků. Ale mám také vojenské odznaky z I. i II. světové války, některé jsou z ciziny. Nádherná věc, finančně dost cenná, jsou odznaky, které se dávaly jednotlivým odbornostem v armádě asi do roku 1962. Odznaky mají stejný základ, ale jednotlivé odbornosti na něm mají svůj významný detail. Dostávali ho například ženisté, střelci, tankisté, spojaři, letečtí mechanici, průzkumníci a docela zajímavé je, že také ostřelovači,“ vypráví Friš a dodává, že odznaků odborností byla necelá pětadvacítka: „Mám tu i odznak, kterých moc není, dával se v partyzánské skupině, která operovala v Brdech.“

„Moje dcera ví, že jsem do odznaků blázen, tak mi koupila v Bruselu tenhle odznáček. Prý jí prodejce poradil, že je to rarita. Má číslo 10 251 a později jsem na internetu zjistil, že je to odznak, který dostávali nejzasloužilejší členové NSDAP,“ pochlubil se s neobvyklým kusem ze sbírky Friš a dodal, že podobně ho občas potěší i syn.

Nové odznaky se už hůře a hlavně daleko dráž shánějí. „Od doby, kdy začal prodej odznaků na internetu, je konec. Lidé neznalí si myslí, že mají-li nějaký starý odznáček, dostanou za něj balík peněz,“ vysvětluje Friš.

Kromě odznaků mu učarovaly také motorky a staré uniformy. „Motorek mám několik, uniforem také. Přinesli mi i tenhle kabát. Myslel jsem si, že je to uniforma. Na rukávě je i orlice a hákový kříž, měl jsem za to, že se jedná o uniformu domobrany. Až můj známý, Zdeněk Vejvoda, vyčetl z německé knihy, že jde o válečnou uniformu hasičů,“ říká starosta.

„Lidé jsou tady tak hodní, že cokoliv někde najdou, tak mi to přinesou. Chlapi tady sundavali střechu, našli plato odznáčků, tak mi je přinesli,“ říká Friš s tím, že stejným způsobem se k němu dostaly i dva klarinety, které také nakonec změnily majitele.

Podobně získal i několik starých fotoaparátů. „Měl jsem tu pána, který cosi zařizoval, a když jeden uviděl, zaleskly se mu oči. Věnoval jsem mu ho, protože říkal, že má doma stejný, ale porouchaný. On byl rád a já také, že mu pomůžu,“ vysvětluje starosta .

Jeho manželka mu prý sběratelskou vášeň toleruje. „Už to, že se mnou vydržela 36 let, to už je zázrak. Možná je to i tím, že je také sběratelka, zaměřila se na firemní hrnečky,“ směje se sběratel.