„Rád vařím a zkouším nové věci, a to už odmala," říká Pavel. Ve škole má nejraději předmět technologie pokrmů, kde se dozvídá podrobnosti k úpravám, gramážím i recepturám připravovaných pokrmů. Nejen z něj měl nyní v pololetí jedničku na vysvědčení.

„Jedniček měl třináct, to znamená, že na vysvědčení jinou známku neměl," s uznáním konstatuje jeho učitel Ivan Nikl.

„Za posledních deset let jsem měl asi šest žáků, kteří měli třeba jednu dvojku, ale samé jedničky? To dlouhá léta nepamatuji!" dodává.

„V naší rodině nikdo není profesionální kuchař. Původně jsem s tím, že bych se učil na tuto profesi, nepočítal," vypráví Pavel Kadlec. Kvůli svému handicapu má individuální studijní plán, omezení má také pro účast na praxích.

„O víkendech vařím doma, tak si v sobotu a v neděli mamina trochu oddechne," usmívá se.

V poslední době ho zaujaly recepty na zvěřinu, nedávno třeba jelení roštěná po burgundsku.

Doma nezahálí ani během týdne. „Vařím rychlá, obyčejná jídla," říká úspěšný student.

Přemýšlí i o svém budoucím uplatnění. „Chtěl bych zkusit pracovat v Německu, spíš asi v nějaké vývařovně, abych mohl pracovat přes den. Práci v noci bych dělat nemohl." Má ale i přání týkající se svého dalšího případného studia. „Pokud by se u nás na učilišti otevřela nástavba pro obor podnikání, rád bych se na ni přihlásil. Záleží však, zda o ni bude dost zájemců."

Ve volném čase rád provozoval pěší turistiku a často vyjížděl na kole. „Teď s mými zdravotními problémy to bohužel nejde," říká Pavel.
Víc času mu tak ve volných chvílích zbude na jeho oblíbenou četbu historických románů. „Teď mám rozečtený román od Mika Waltariho," popisuje.