S kytarovou instrumentální muzikou jsem mimo střední proud, říká Antonín Strnad

Co vás přivedlo k účasti v soutěži?

Soutěž UK Songwriting Contest vlastně nebyla úplně v plánu. Vůbec mě nenapadlo přemýšlet o muzice jako o soutěžní disciplíně.

Ale před pár lety jsem se o této soutěži dozvěděl, zrovna jsem měl natočené EP Stopy v poušti, a tak jsem tam jednu skladbu poslal.

Zaujalo mě, že zakladatelé a porotci projektu jsou renomovaní hudební producenti, tedy lidé opravdu z branže.

Jak soutěž probíhá?

Soutěž se dělí do kategorií podle žánru, třeba Pop, Songwriter, Folk, Rock, Country, Only Lyrics, Jazz, World music a další.

Byl jsem zařazený v kategorii Instrumental, kam se obvykle přihlašuje klasická hudba i jazz.

Možná o to víc mě ocenění těší, protože podle mého názoru, zrovna v této kategorii bývají autoři znalejší skladby, než tomu je u písničkářů.

Zaječí třináctka už běhá v Chrastavicích, díky penězům za zastřelená prasata

Ale na rozdíl od televizních talentových soutěží, kde bývají v porotě třeba herci, jde v této soutěži opravdu o hudbu. V televizní soutěži spíš chtějí vidět show, tady se zabývají pouze tím, co uděláte.

Jedním z iniciátorů je producent Stuart Apps, spolupracující třeba s Eltonem Johnem, Robbiem Wiliamsem, Oasis, Led Zeppelin nebo s Georgem Harrisonem.

A jak je to s hodnocením?

Porotci dostanou nahrávky a těm pak přidělují rating (hodnocení, pozn. red.) v podobě hvězdiček. Pět je maximum. Systém ratingu je docela striktně předepsán a skladby od čtyř hvězdiček mohou postupovat do dalších kol.

Moje skladba Nad Mraky prošla až do semifinále.

Samozřejmě, že od semifinále k vítězným místům je ještě daleko. Ale bývá přihlášených 5-6 tisíc autorů z celého světa, takže jsem tím byl i docela příjemně překvapený.

Vždycky, když jsem pak vydal další nahrávku, nějaké skladby jsem znovu do soutěže přihlásil. Ze třech ročníků mám tedy tři semifinálové skladby, pak dvě s pěti hvězdičkami a jednu se čtyřmi.

Teď naposledy to byly právě skladby z EP Hlasité ticho.

Na čem nyní pracujete a v čem je vaše hudba odlišná ?

Od té doby vyšlo ještě album, dva singly a teď naposledy EP. Mám prakticky pořád rozdělané něco nového. I teď.

Možná proto, že moje tvorba nezůstala bez odezvy. Někdy mi chodí od lidí moc hezké zprávy.

S kytarovou instrumentální muzikou stojím samozřejmě úplně mimo střední proud.

Matka měla dítě dusit až do bezvědomí. Žalobce pro ni žádá pět let vězení

Ale to, co lidé píší, je pro mě moc cenné. Víc než certifikáty z hudební soutěže. Jsem jim moc vděčný. Většinou jsou to navíc lidé, kteří hudbu a vůbec umění vnímají hodně intenzivně a komerce je až tak moc nezajímá.

Taková setkání jsou pro mě pokaždé významná.

Vždy, když pracuji na nových skladbách, chci je uchopit trochu jinak. Teď třeba přemýšlím o spolupráci se zpěvákem nebo zpěvačkou, protože píši i texty. Ale ještě nevím, jestli se mi povede nápad zrealizovat.

Zbývá vám ještě čas na jiné aktivity?

Mimo brnkání na kytaru také moderuji pořad Jazzový klub na Rádiu7. Sám hraji rock, přitom se v rádiu probírám jazzovými alby a pak je představuji posluchačům. Řeknu vám, že takové úniky do úplně odlišných vod, než ve kterých se sám pohybuji, mohu každému jenom doporučit. Je to něco, co člověku hodně otevře obzor a vlastně se to pak promítne i v mé tvorbě. A to se netýká jenom muziky. Pročítám si příběhy těch lidí, které jsou prostě jiné, než u popových hvězd.

Když jsme u příběhů, moc rád čtu také knihy. Nedávno mě hodně zaujal spisovatel John Flanagan. Při jednom setkání jsem dostal tip, půjčenou knihu a objevil jsem tak skvělou autorku Petru Stehlíkovou.

Kam až sahají vaše hudební počátky?

Asi ve dvanácti letech jsem začal hrát na kytaru. První klukovská kapela se zrodila zhruba v mých patnácti letech. Dlouho nevydržela, ale bylo mi jasné, kudy bych chtěl jít dál.

Na počátku 90. let jsem pořádal profesionálně diskotéky. Asi tři roky v Dubině, Koruně a Chodském hotelu. Často jsem si také pronajímal Městské kulturní středisko na náměstí v Domažlicích. Dostal jsem se tedy od naprosté komerce až k rocku. Skoro bych to období nazval ‚temnou stránkou své minulosti‘.

KVÍZ: Poznejte obec, kterou zachytil hledáček redakčního fotoaparátu

Kde mohou čtenáři slyšet vaši hudbu naživo?

S živým koncertováním to je složité. Ale rád bych letos něco udělal.

Když se do něčeho pustím, určitě se to objeví na mém webu nebo facebookových stránkách.

Hraji s kapelou nebo sám s ‘backingtracky’ (předpřipravené zvukové stopy, pozn. red.), záleží na velikosti akce a času na přípravu. Protože se jedná o instrumentálky, potřebujeme trochu víc času na přípravu. Navíc kluci hrají ještě i v jiných kapelách. Basák v Sonetu a bubeník v Až teď.