Filip Vavřička (klávesy, vokály, hudba, kapelník), Tomáš Burian (bicí a vokály), Honza Doskočil (basa a zpěv) a Honza Grünwald (kytarista, vokály, texty). To jsou The Drops. Dohromady je svedla náhoda a do Kdyně je přivedl až osobní asistent Freddieho Mercuryho - Peter Freestone. I letos The Drops svůj týdenní pobyt ve Kdyni zakončí tradičním koncertem.

Kdy jste vlastně vznikli?

F: V roce 2012. Letošní první týden v srpnu je to přesně 7 let.

A stalo se to tady?

F: Ne, pocházíme z různých částí České republiky. Dali jsme se dohromady na rockovém táboře, kam jsme se všichni přihlásili úplně náhodně. Vůbec jsme se neznali.

Tehdy vám bylo 12. Už v tomhle věku jste dokázali skládat rockové pecky? Dokázali jste navíc zaujmout i Petra Jandu ze skupiny Olympic.

F: Kapelu jsme založili v srpnu 2012 a skladba, kterou jsme ho zaujali, vznikla až po roce a půl.

Jak se vlastně stalo, že vás slyšel Petr Janda?

F: My jsme natáčeli u něj ve studiu v Propasti a přišel si nás poslechnout.

H: On tam obvykle chodí, přijde se podívat a tak.

F: Tehdy řekl, že vzhledem k našemu věku – bylo nám 14 a Honzovi 13 – hrajeme dobře a vzal si nás jako předkapelu.

Vy jste jeli s Olympic na turné jako jejich předskokani?

T: Turné to nebylo.

F: Byl to jen jeden koncert.

T: A ani nebyl náš první.

F: Takhle – první rok jsme jen zkoušeli a nehráli jsme veřejně. Pak už jsme začali pomalu hrát před publikem.

Do Kdyně jezdíte už šest let. Co vás přivedlo zrovna do Kdyně?

H(2): Tady nedaleko bydlel náš velký kamarád, Peter Freestone. My jsme hledali místo, kde bychom mohli zkoušet a tenkrát byly prázdniny, tak jsme hledali lokaci, kde bychom mu byli nablízku. Sice za námi přijel třeba do Prahy, ale říkali jsme si, že by bylo lepší, kdybychom byli blíž k němu. Právě takto jsme narazili na zdejší studio Vaška Váchala a od té doby s ním spolupracujeme. Zvučí nám koncerty nejenom tady, ale třeba i na jiných akcích. Ze všech zvukařů nás zná asi nejlépe. Náš primární cíl, proč jsme sem jeli, bylo být nablízku Peterovi.

F: Tenkrát jsme tu byli jen tři dny. Byla to jednorázová akce, měli jsme tu zajištěnou chatu. A dá se říct, že to byla taková veřejná zkouška. Přišlo na ní tak deset lidí. Měli jsme tu i rodiče a oni odešli z kina do ulic, aby přivedli další posluchače. A opravdu je sem dotáhli a my jim zahráli dvouhodinové vystoupení. Někteří třeba odešli, ale přivedli další lidi. Pak jsme jim slíbili, že jim někdy přijedeme udělat koncert. Vrátili jsme se na Vánoční koncert a hráli jsme ještě dopoledne, kde jsme na večerní koncert zvali.

H(2): Tehdy ale ve škole řekli, že to je výchovný koncert. Tak jsme to ve spolupráci s Peterem Freestonem udělali jako seminář o Queenech a my jsme v rámci toho koncertu zahráli i pět jejich písniček.

F: Večer jsme tu pak měli nějakých 113 platících lidí, což bylo neuvěřitelné. Byli jsme pro ně neznámá kapela, měli jsme čtyři vlastní písničky a bylo nám 14. Zprvu jsme nevěděli, kolik lidí přišlo. Když jsme vylezli na jeviště, lidi začali řvát. Bylo to pro nás hodně motivační. Pak jsme sem vrátili o půl roku později, v létě. A od té doby sem jezdíme pravidelně každý rok vždy na týden a vždy v pátek náš pobyt zakončíme koncertem.

Jak trávíte čas ve Kdyni?

F: Pro nás je to skoro i jako dovolená. Vídáme se akorát přes rok buďto ve zkušebně nebo na koncertech. I tady skládáme.

H(2): Hádal bych, že jsme tady dali dohromady zhruba 50% naší tvorby. Přesně spočítané to nemáme. Většinou přijede s nějakými nápady, nástřely a mustry už sem a tady vše dokončujeme. Rozhodně můžeme říct, že nějaké dvě či tři skladby vznikly od základu tady ve Kdyni.

F: Záleží, co nás napadne. Někdy jen tak jamujeme a zjistíme, že to dobře zní.

Jdete tedy spíše cestou hudební inspirace?

F: Jak kdy. Hodně na tom záleží. Když něco složit chci, taky si k tomu většinou sednu a hraji tak dlouho, dokud něco nesložím.

Skládáte jen česky?

H (2): Jen česky. Zpíváme taky jen česky. Nejsem moc proto, jak se kapely našeho věku snaží zpívat anglicky. Nevadí mi vyloženě počeštěný přízvuk, ale osobně to moc rád nemám. Čeština je krásný jazyk a dostatečně dobrý, abychom v něm mohli skládat.

Máte ambice prorazit i za hranicemi Čech?

H: Je to otázka štěstí složit hit, který má tendenci prorazit. Vidíme to do budoucna spíše na koncertování v sousedních státech. V Polsku se prý dobře hraje a jsou tam fajn fanoušci(úsměv).

F: Ono je vlastně jedno, jestli budeme hrát v Domažlicích nebo v Polsku. Pro nás je důležité, že se lidem líbí naše hudba a přišli si nás poslechnout.

Plakát plánovaného koncertu ve Švýcarsku s Vláďou Hronem.Když se vrátím k Peterovi Freestonovi… jak se stane, že se parta mladých kluků seznámí s osobním asistentem Freddieho Mercuryho?

T: Zase za tím stojí rockový tábor. Byl tam jako host. Je to zkrátka sled neskutečných náhod.

Všimla jsem si, že vás v Montreux ve Švýcarsku čeká v září koncert na Freddie Celebration Day, a to společně s Vláďou Hronem. I za tím stojí Peter?

F: Ano i ne.

Manažer Tomáš Moháč: Přes Petera se jim podařilo dostat k Vláďovi Hronovi.

A jak jste se dostali k tomu Montreux?

F: My už jsme tam hráli před šesti lety. Peter přijel na rockový camp, kde se vyhlásila soutěž, že si kapely nacvičí jednu písničku od Queenů, a která bude nejlepší, tak pojede hrát za rok na festival do Montreux. Nevím, proč to vzniklo, ale vybralo se celkem pět kapel, mezi nimiž jsme byli i my – The Drops. Za rok jsme pak putovali do Švýcarska, kde jsme odehráli zhruba dvaceti až pětadvacetiminutový set. Teď se tam vracíme po šesti letech, což jde přes Petera a manažera Vládi Hrona.

Byla to vaše první zahraniční zkušenost?

F: V květnu ještě před prvním Švýcarskem jsme hráli v Liverpoolu, stejná sestava kapel, stejné vystoupení, v klubu, kde kdysi začínali The Beatles.

Jak jste se popasovali s písničkami od Queenů?

H: Instrumentálně jsme to celkem zvládli. Tehdy jsme hráli hudebně lehčí písničky.

F: Výhodu máme hlavně v tom, že ve skupině máme všichni čtyři vokály. To měli i Queen a podle našeho názoru je to dost podstatná záležitost. Jiné kapely, které je před šesti lety hrály, to neměly.

Teď jste si nacvičili i Live Aid, pokud se nepletu?

F: Nejenom. S Vláďou Hronem nacvičujeme dvouhodinový set 40 písniček napříč hudební historií skupiny Queen. Jsou to tři skladby z každého alba, přičemž začínáme rokem 1971 a poslední je A Kind of Magic z roku 1985, které navazuje Live Aid. Tím vše zakončíme a symbolickou tečkou je Show Must Go On. Vše je ale ještě v procesu.

H(2): Celý ten program se jmenuje Queen The Story.

H(1): I jsme fotografie stylizovali do jejich bookletů.

Je z jejich hitů nějaký, který moc nemusíte?

F: I want to break free, i když je to jeden z největších hitů, nemám ji moc rád. Jen tak sám od sebe bych si ji asi nepustil.

H(2): Fakt nemám rád písničku Save Me. Hudebně mi nevadí, ale osobně mi vůbec nesedla. Hráli jsme ji už před šesti lety a už tehdy jsem k ní neměl moc dobrý vztah. Pravda je, že dnes už je ta averze o něco menší (smích).

Když jsem si pustila vaši tvorbu, připomínáte mi hudebně rockovou scénu 80. let. Je to náhoda nebo záměr?

F: Spíš náhoda.

H(2): Neděláme to ale schválně.

H(1): Rock je i naše nejoblíbenější hudební žánr.

F: Snažíme se ale hrát trochu k jádru rocku, aby ty skladby nebyly příliš vyumělkované.

Co jste si připravili pro páteční koncert ve Kdyni?

F: Moc se toho od předchozích let nezmění. Určitě ale zazní nějaká pecka od Queenů, kterou si připravujeme i pro švýcarské Montreux. Nechceme ale prozradit jakou, je těžké z jejich hitů vybrat jen jednu.

Mladé usměvavé rockery si tak můžete jít poslechnout v pátek 2. srpna od 20:00 na jejich koncert, který se uskuteční v parku u Muzea příhraničí ve Kdyni.