Jak jste přišli na nápad vytvořit videa zrovna o chodské bulačině a proč zrovna Chodsko?

F: S Tomášem se známe už od studia na konzervatoři a vždycky jsme tak trochu s bulačinou experimentovali. Vymýšleli jsme různé slovní hříčky a užívali si ten kontrast – mluvit v centru Prahy západočeským nářečím…

T: A děláme to dodnes. Jednoho dne jsme měli při natáčení Studia Kamarád delší pauzu a zase jsme blbli, tak jsme si řekli, pojďme to zkusit jen tak natočit.

F: Nakonec jsme tomu dali nějaký koncept a vznikl Chodský mluvníček.

Máte na Chodsko nějakou vazbu?

T: Já pocházím přímo z Domažlic, kde mám rodinu, takže mi bulačina nikdy nebyla cizí. Sice jsem se v Praze za patnáct let naučil mluvit „normálně“, ale stejně jsem se k „bulačině“ vracel.

Jak dlouho už s Filipem společně spolupracujete? Vypadáte totiž na nerozlučnou dvojku.

T: Známe se už patnáct let a spolupracujeme spolu celou tu dobu velmi intenzivně. Jak v kapelách, tanečních souborech, tak při natáčení Studia Kamarád a teď už i při vytváření ChM.

F: Určitě se máte na co těšit. Naše spolupráce Chodským mluvníčkem a vytvořením „youtuberského“ dua KůCí rozhodně nekončí.

Filipe, vy jste rodilý Pražák, přesto se zajímáte o folklor a máte k němu od dětství blízko. Nepřipadá vám, že zájem o lidové umění a folklor je v dnešní moderní době spíše výjimečné?

F. Právě naopak. Já sám se tak trochu považuji za velkého propagátora folklóru a myslím si, že folklor je dneska brutálně cool. Podívejte se na Moravě… Každé druhé dítě je muzikant, nebo tancuje. Vlastně ani neví proč, ale automaticky se zapojuje do kolektivu v určité folklórní skupině, nebo souboru v té či oné dědině. Vůbec nad tím nepřemýšlí, jestli chce, může, nebo musí. U nás v Praze je to trochu složitější, jelikož Praha folklór v pravém slova smyslu nemá. Ale pokud můžu mluvit ze své zkušenosti, tak u nás ve FS Rosénka čísla jen nárůst zájmu dětí, resp. jejich rodičů potvrzují. Na dvaceti člennou skupinu se ročně hlásí něco kolem padesáti dětí.

Jak na Vás vlastně působí chodská mluva? Byla pro Vás bulačina úplně novinka? Když to porovnáte s jinými nářečími. Od spousty lidí jsem slyšela, že když mluvíme, tak ‚zpíváme‘ :D

F+T: Myslíme si, že všichni v dnešní době umí parodovat Brněnský hantec, ostravski zobak, všichni umí napodobit roztlemeného Pražáka. Ale co bulačina? Kdo Vám dneska dokáže o ní něco kloudného povědět? Těch lidí bude opravdu málo. I proto jsme se tedy rozhodli trochu bulačině pomoct zmedializováním, něco lidem předat a ještě si u toho užít spoustu legrace.

Kolik videí plánujete o chodském mluvníčku natočit? Nám to na Chodsku udělalo radost, když jsme zjistili, že jste něco takového spáchali.

T: Plánujeme natočit asi osm dílů první série, která by měla mít pořád stejný formát. Na druhou sérii už máme domluvený menší tým lidí, který nám bude s natáčením pomáhat…

F: A celé téma rozšíříme. My jsme hlavně rádi, že videa mluvníčku, co se sledovanosti týče, daleko přesáhla okruh našich kamarádů, pro které byl původně natáčen. Takže jestli vám to udělalo na Chodsku radost, tak věřte, že nám ještě vetší.

Ačkoli, není to z vaší strany taky tak trochu recese? Všichni známe tu Izerovu scénku, jak v Mrákově nemají mák.

F: Zkuste zavřít oči, představte si, že jste lingvista – amatér a pusťte si libovolnou poudačku Pepy Kuneše. Na první poslech to jako recese určitě znít musí.

T: Rozhodně bulačinu ani Chodsko nechceme zesměšňovat, ale zase bychom neradi, aby to, co děláme, bylo vnímáno jako naučný pořad typu Cestománie. Chceme se u toho bavit.

Jak moc je pro Vás náročné hledat slova z bulačiny?

T: Jelikož je mým strýcem již zmiňovaný Josef Kuneš, tak jsme hned u zdroje nejkvalitnějšího chodského folkóru.

F: Já to beru jako obrovské štěstí, že známe tak „erudovaného Choda“, jako je Pepa. Valaši měli paní Šulákovou, Středočeši Icu Pospíšila, my máme Pepu.

Když jste se ale pustili do takového projektu, nelze vynechat otázku, která se nabízí – vyrazíte se podívat na srpnové Chodské slavnosti?

T: Já určitě ano, jelikož tam, skoro jako každý rok, vystupuju s Domažlickou dudáckou muzikou.

F: Letos mi to bohužel termínově nevychází, jinak já se v Domažlicích vždycky objevím rád. Ale co bych chtěl zmínit… Díky Chodskému mluvníčku jsme dostali nabídku moderovat pořad „Plzeňáci“ na letošním MFF Strážnice, na který tímto zveme i všechny čtenáře Domažlického deníku!