Hned dvě a dokonce kousek od sebe jsou i na Kdyňsku. Rozhledna u horské chaty na vrchu Koráb (773 metrů n. m.) je poměrně nová (1992), vysoká 30 metrů. Slouží zároveň jako vysílač a je to pěkná, ocelová stavba.

Druhá rozhledna, pokud tak budeme nazývat věž s cimbuřím, pochází z roku 1848, nechal ji postavit Jan Filip Stadion (majitel koutského panství) a je součástí zříceniny hradu Rýzmberk, když na rozdíl od hradu je věž zachovalá a návštěvníkům přístupná. Obě tyto dominanty zmiňují místní lidé jako místa, kam by vzali návštěvu odjinud, navštívíme ji také.

Na Koráb autem

Přístup na Koráb je pohodlnější, autem se dostaneme až k chatě, která nabízí 50 míst v restauraci a 40 lůžek v pokojích bez příslušenství. Chatu provozuje Milada Žáčková necelé dva roky a pokud člověk vstoupí dovnitř, ovane jej duch minulého století. Paní hostinská nabízí hotová jídla, vychlazené pivo i nealko nápoje, všechno v rozumné cenové relaci, interiér bohužel nezapře svůj zrod v době socialistické éry.
Venku z každé strany vchodu pod slunečníkem dřevěný komplet stolu a lavic a mohlo by zde být příjemné posezení, pokud si člověk odmyslí nepříjemný pach kuchyně.

S několika lidmi tam seděla Alena Myšáčková ze Kdyně: „Máme tady návštěvu z Prahy, jsou to naši známí a dalo by se říci, že skoro rodina. Dali jsme si jenom pití, nealko pivo a kolu, je to vychlazené, jsme spokojeni.“

Sklenička od dětské přesnídávky nacpaná nedopalky až po okraj působí na stole poněkud nepatřičně, kouřit zde nikoho nevidím.

Na rozhledně s výhledem na všechny strany ukazovali okolí dvěma klukům manželé Rettovi z Domažlic.

„Máme tady na návštěvě vnoučátka z Aše, tak jsme je sem vzali,“ řekl Petr Rett, „projíždíme okolí, něco autem, něco na kolech. Spíme na chatě na Šnajberku (Pila). Dnes je počasí na výlet, povedlo se nám, jsme spokojení. Dali nám i mapu, jako domácí by jsme se orientovali, ale s mapou je to lepší.“

Ivo i Martin Kučerovi jsou také spokojení, hlavně s výhledem: „V Aši sice máme taky rozhlednu, ale takový výhled ne.“

Zmíněnou mapou měli na mysli na pomačkaném papíře v průhledných deskách zkopírované panoráma okolních kopců s názvy těch nejvyšších.

Atraktivita místa je tak využita na slabých 50 procent.


Na Rýzmberk pěšky

Atraktivita již zmíněného Rýzmberku je naopak využita na víc než 100 procent.

Občerstvení tam v dřevěné chatce s názvem „Rýzmberská hospůdka“ provozuje Stanislav Poisl také v nájmu. Před chatkou je dvanáct prkenných stolů s lavicemi, omezený počet míst je uvnitř – deštivé počasí turisty neláká.

Nabídku z okénka kiosku vykloněný hostinský na Rýzmberku sype z rukávu: „Vstupné na rozhlednu je 20 korun dospělý, 12 korun důchodce, na rubu vstupenky jsou orientační body, co je z rozhledny vidět. Kiosek je zásobený naprosto neobvykle – mám 9 druhů piva. Můžete si dát Prazdroj, třináctku Svijánky, rýzmberské pivo, Radegast pro řidiče, nealkopivo švestkové, višňové, točené pivo, řezané pivo. Mám tady přes 25 druhů limonád a osm druhů medovinky, 10 druhů kávy – ukažte mi stánek, kde mají tolik druhů kávy! Nabízím přes 50 druhů pohledů, kolem 40ti druhů brožur, turistické známky, magnety, dřevěné pohledy, odznaky, mraky keramiky, lidi když to vyjmenuji, tak jenom otevřou pusu a nechápou. Jako jediný v republice vám nabídnu půllitr s vlastním nápisem – Rýzmberská hospůdka a tenhle vzácnější – Stanislav Poisl, hostinský na Rýzmberku, mačkané sklo.“

Nabídku servisu na Korábu nelze srovnávat, přesto tam Poisl lidi posílá také, hlavně kvůli rozhledně. Pokud někdo volí obrácené pořadí a navštíví nejprve Koráb, je zdejší nabídkou nadšený, podobně jako Šárka Bozděchová s manželem a dcerou Pavlou a Pavel Eberl se synem Davidem z Nýřan, kteří tráví dovolenou v autokempu Hájovna ve Kdyni.

„Na Rýzmberku jsme už byli před třemi lety, tehdy jsme si dali tyčinky a mají je tady pořád. Pán ve stánku má hrozně velkou nabídkou. Dneska už jsme byli na Korábu, v restauraci jsme si dali kafe, ale moc se nám tam nelíbilo, nebyli tam skoro žádný lidi. Na Korábu není nic, tady by se dalo sedět celý den, tam určitě ne…“

Na rozdíl od Korábu musí lidé na Rýzmberk absolvovat posledních několik stovek metrů kopce pěšky. Přesto je tady návštěvnost třikrát větší… V čem to vězí?

Zdeněk Huspek