„Potřebuji šikovné ruce, trochu selského rozumu, trpělivost a taky nadšení pro věc,“ říká.

Po maturitě na domažlickém gymnáziu vystudovala v Praze Vysokou školu chemicko-technologickou a poté se vrátila do rodného kraje. Dostala totiž nabídku nastoupit jako chemik do restaurátorské dílny právě v Horšovském Týně. V domažlickém okresním archivu působí už třiadvacet let.

Za tu dobu se dostala k mnoha zajímavým věcem, některé z nich popisuje v publikaci, jež vznikla k letošním oslavám 25 let restaurátorské a konzervátorské dílny v Horšovském Týně. „Nejstarší kniha, která nám prošla pod rukama, je berní rejstřík ze Stříbra pocházející z let 1400-1403. Byl hodně poškozený, znečištěný, chyběly části stránek, scházela i zadní dřevěná deska,“ nastiňuje.

Kontrola motocyklisty. Ilustrační foto.
Čtyřiadvacetiletý motocyklista řídil pod vlivem alkoholu i drog

Nejdříve bylo potřeba knihu pečlivě zdokumentovat, včetně veškerých detailů. Pak ji rozebrat, očíslovat listy a začít s takzvaným suchým čistěním, což je v podstatě obyčejné gumování. Následně přišlo na řadu mokré čištění, kdy se laicky řečeno stránky koupají v teplé lázni, aby se vyplavily veškeré nečistoty. „Železogalový inkoust se ve vodě nerozpouští. Od devatenáctého století už se používaly jiné inkousty, takže u mladších dokumentů písmo musíme hlídat a dle potřeby fixovat,“ vysvětluje. Konzervátoři potom listy ještě odkyselí, napustí klížidlem a nechají na sušácích uschnout.

Druhou etapu tvoří už samotné restaurování, kdy doplňují chybějící části pomocí japonského papíru a zpevní je. „Více než šest set let starý berní rejstřík je vzácnost. Vždy přemýšlíme nad každým krokem, abychom nic nezkazili. Ale je to pořádné dobrodružství. Na začátku je rozpadlá kniha, na konci krásně drží a můžete si ji znovu prohlížet,“ porovnává.

Azylový dům v Domažlicích, který oslavil desáté narozeniny, ve čtvrtek otevřel potravinový kontejner.
Azylový dům v Domažlicích slaví 10 let. Pomocnou ruku už podal stovkám lidí

Ne vždy jde práce hladce, zvlášť když narazí na atypickou archiválii. Příkladem je německy psaná lesní mapa s rozměry 345 na 180 centimetrů. Pochází z roku 1780 a zobrazuje hospodářství v oblasti Babylonu, České Kubice a Folmavy. „Problém bylo vůbec najít místnost, kde bychom ji rozložili a mohli na ní pracovat. Nemáme ani tak velké vany, do kterých bychom mapu dali. Nešlo o jeden rozměrný kus papíru, ale klihem slepené části, na nichž byly stovky malých stromků. Kdybychom to namočili, jednotlivé části by se rozlepily a barvy se rozpily. V první řadě musíme zachovat kolorování a čitelnost textu,“ zdůrazňuje Šimková.