Karel Trněný závodí už deset let. Za tu dobu v českém rallye dokázal mnohé. Nejenže je už velmi zkušeným jezdcem, ale má také dobře fungující rallyový tým s vozy nejvyšší specifikace WRC, se kterými také závodí. Neodradil jej ani nedávný zákaz jejich startů na českých mistrovských soutěžích. Dnes je už ale situace jiná a Karel s dvojicí svých spolujezdů a se svou 3kodou Octavia WRC usiluje hned o dva české tituly. K tomu ve sprintech nakroužil před třemi týdny výhrou v Lužických horách…

Začněme vaším zatím posledním závodem. V Rallye Lužické hory jste se Standou Kafkou vyhráli, ale v úvodu soutěže jste byli až pátí…

V Lužických horách panovaly tak trochu nestandardní podmínky. Těsně před startem začalo hrozně pršet a my bohužel nestihli už přezout na mokré gumy a museli jet na intermediích, což je takový kompromis. samozřejmě jsme si byli vědomi převahy našeho auta. I když je to už sporné, protože vozy jako Mitsubishi Lancer Evo IX už se technologicky dostaly na úroveň prvních vozů WRC. Dokazují to i lidé jako Roman Kresta nebo Vašek Pech, kteří s tímto autem dosahují stejných časů jako s wéercéčkem. Ale pořád jsme schopní jet rychle. I proto jsme mohli začít opatrně. Věděli jsme, jak je soutěž dlouhá a že nemá moc smysl spěchat, protože nijak výrazný náskok pro případ nějaké komplikace si stejně nevytvoříme. Soutěž je tak krátká, že ani průjezdy rychlejší o vteřinu nebo o vteřinu a půl na kilometr, které by byly asi reálné, žádný výrazný náskok stejně nepřinesou. Proto jsme jeli klidně a vytipovali jsme si jednu zkoušku, která se jela dvakrát, a tu jsme zajeli dobře. Nejpve jsme tak snížili náskok a pak se dostali do vedení.

Takže to byla zvládnutá taktika. Máte tedy důvod ke spokojenosti ?

Mám z toho obrovsky dobrý pocit. Jeli jsme tak, abychom vyhráli. My se teď zase učíme vyhrávat a každé vítězství je důležité a my si ho moc vážíme, protože je to práce celého týmu a mechaniků.

Letošní sezona nabízí tři šampionáty. Vedle mezinárodního mistrovství ve dvoudenních soutěžích a MČR ve sprintrallye je i tzv. malé MČR rallye. Vyhovuje vám to?

Když u nás byly zakázány vozy WRC, vypadalo to na naší krizi. Teď, když se mohli do dvou těchto šampionátů vrátit, z toho můžeme profitovat, což mě před rokem a půl ani nenapadlo. A jsem rád, že jsme nezměnili naší koncepci a za cenu toho, že bychom startovali někde jinde.

Úvodní sprintrallye v Okřížkách jste ale nejeli…

To je pravda, ale přesto chceme celý seriál vyhrát. Takže další závody pojedeme a vynechávat budeme až podle toho, jak se situace vyvine, protože každý start je nesmírně drahý. Ze sedmi závodů se pět započítává a za optimálních podmínek by mohlo stačit absolvovat čtyři.

A druhý šampionát, tedy ten ´malý´ ve velkém rallye?

Tam to máme dobře rozjeté a také chceme uspět. Začali jsme vítězstvím ve Valaškém Meziříčí a v Hustopečích jsme odstupovali z čelní pozice. A třetí závod, který se měl jet poslední květnový víkend byl zrušen, což nám ale celkem hraje do karet. Mohli jste tak jet do Maďarska, kam pronajímáme naši Fábii WRC. A až s ní absolvujeme tři tamní šotolinové podniky, budeme ji přestavovat na asfalt, a tak bych rád v srpnu i u nás startoval s Fábii. Zřejmě v Pelhřimově a v Prachaticích.

Fabia WRC bývá označována za jedno z nejhezčích závodních aut…

Je krásná nejen vizuálně. I komfort ovládání je mnohem větší než u Octavie a je i rychlejší. Proto bychom chtěli tuto sílu našeho týmu zúročit.

Letošní sezona je pro vás už desátá. Pamatujete si i na první závod?

Samozřejmě. To jsou věci, které se nezapomínají. Byla to rallye Šumava 1997. To bylo poprvé, co jsem soutěž absolvoval za volantem, když před tím jsem dělal spolujezdce Danu Balcarovi. Byly to krásné, úžasné roky se Škodou Favorit. Takové to poznávání. Dnes už je to úplně jiné. Už to není jen hobby, ale těžká práce týmu, spousty lidí. Ale my jsme se vydali touhle cestou a v roce 2003, kdy v Čechách rallye gradovalo, jsme si titulem vicemistrů dokázali, že to dokážeme dělat na špičkové úrovni.

Je to tedy splnění dětského snu?

Paradoxně jsem k motorsportu moc neinklinoval. To se ale změnilo z minuty na minutu, když jsem byl asi v roce 1993 jako divák poprvé na Rallye Český Krumlov. Hrozně mě to pohltilo, že jsme se pak dostal k Danovi jako spolujezdec, abych seděl v autě. Ale záhy bylo jasné, že mě to táhne k volantu. A když něco dělám, chci to dělat na 100%, na co nejlepší úrovni.

A daří se to?

Myslím, že ano. Ale je za tím obrovské úsilí nejen moje, ale celého týmu a především Standy Kafky a Vaška Pritzla, kteří se mnou střídavě sedí v autě a starají se o všechny marketingové věci a získávání peněz. Takže je to tolik práce, že kdyby nás neměla uspokojovat, bylo by to špatně. A o to více si všichni vychutnáváme každý úspěch. Myslím, že k tomu přispěla i nedávná změna v týmu mechaniků. Samozřejmě, že když absolvujeme patnáct závodů ročně, znamená to, že jsme spolu patnáct týdnů. A to se nějaká ponorková nemoc projeví. Změny jsou někdy nutné. Jednoduše řečeno. Věci, které byly problém, už nejsou problém.

Dokážete stále nacházet novou motivaci nové cíle?

Ano. I protože v rallye dnes auta tak trochu vymírají a asi nebude jiná možnost než startovat na mistrovsví světa. A my směřujeme k tomu, abychom třeba už v příštím roce nějaký závod absolvovali. Rozhodně by to nebylo o nějakém dokazování si něčeho. Tam je to po všech stránkách úplně jiné. Ale myslím, že máme partnery, kteří by se rádi prezentovali tímhle směrem a myslím, že bychom tam ostudu neudělali. Řeč je samozřejmě o některém z evropských podniků šampionátu.

Jak prožíváte atmosféru před závodem. Na co myslíte, když jdete spát, když vstáváte?

I tyhle věci se vyvíjejí. Ze začátku to bylo hodně o nervech, stresech, ale dnes je to jiné. Nechci říci, že je to už rutina, ale to uvědomování situace je prostě jiné. Dříve jsme nedokázali slevit a vyhodnotit něco tak, že to není až tak životně důležité. S přibývajícím věkem si ale člevěk mnohé uvědomuje. Je to sice obrovská zátěž, nádherný sport na špičkové úrovni. Ale jsou věci, které tohle všechno předčí. To jsem si dříve neuvědomoval. Teď mi strašně záleží i na tom, aby si všichni závod užili, aby byli naplnění z toho, že udělali dobrou práci. Apeluji na celý tým, že si to musí užívat. Předvšm díky technice WRC, která je úžasná. Jde i o pocit v autě, nejen o časy. Zážitek z toho řízení je pro mě prostě úžasný a já se snažím, aby si to užili všichni. A zase to platí hlavně o Standovi s Vaškem, je úžasné, že držíme spolu, že nás to baví. To všechn si teď při každém startu uvědomuju.

Jako podnikatel s aktivitami po celé republice, který je navíc i závodníkem, zřejmě za rok najezdíte dost kilometrů. Dá se spočítak kolik?

V posledních letech jsem malinku ubral, ale myslím, že se to bude blížit stovce tisíc kilometrů ročně. Počítám v tom samozřejmě i dopravu k závodům a podobně. Byly i roky, kdy jsem najel výrazně více. Závodíte i na silnici? V žádném případě. Rozhodně sice nejezdím pomalu, spíše nesnáším pomalé jezdce, ale nezávodím. Miluji plynulou jízdu. I proto si myslím, že řidiči, kteří jedou v obci třicet a po dálnici osmdesát, do provozu nepatří. Je dokázáno, že ohrožují bezpečnost více než ti, kteří jedou o trochu rychleji. Nejen že ztrácí koncentraci, ale brzdí provoz a vytváří kolony, ve kterých se pravděpodobnost nehody zvyšuje.

Už skoro rok platí bodový systém. Máte už nějaké body pryč?

Mám. Dva. Když jsem v Praze překročil povolenou rychlost o jedenáct kilometrů. Bylo to za trochu zvláštních okolností. Bylo to hned ze začátku, kdy si to každý ještě hlídal. Ale já tu sedmdesátku přehlédl. Ale v srpnu se mi body vrátí.