Navždy odešel Antonín Pavlík, jehož život nebyl procházkou růžovým sadem. Byl nejen milujícím otcem rodiny, ale také člověkem, který svůj život obětoval pomoci svým stejně perzekuovaným kamarádům, bývalým havířům z ostravskokarvinských dolů i muklům, kteří v dobách totality zachraňovali životy neznámým spoluobčanům při jejich snaze opustit zadrátované hranice své vlasti.

Navždy odešel poslední žijící zakládající člen poboček Svazu PTP a Konfederace politických vězňů v našeho regionu, které sdružují odpůrce a oběti totalitního komunistického režimu u nás.


Pohřbu tohoto významného horšovskotýnského občana se zúčastnili zástupci poboček Konfederace politických vězňů a PTP z Klatov a Domažlic a lesního závodu Horšovský Týn, kde Antonín Pavlík pracoval.


„Odchod bratra Pavlíka je pro nás obrovskou ztrátou. Byl jedním z nejaktivnějších členů konfederace, který nikdy neváhal přiložit ruku k dílu. Byl to on, kdo se nejvíc zasloužil o budování památníku Všerubské kameny. Zároveň to byl můj velký kamarád,“ řekl Josef Tauš.


„Znali jsme se celý život. Byli jsme spolu na vojně u ´pétépáků´. Oba jsme pracovali v obou organizacích. Bez Antonína to bude velice těžké. Konfederace má už jen tisícovku ´muklů´ a pomalu vymíráme,“ řekl Josef Mikuláš.


Antonín Pavlík se narodil v roce 1930 v Pocinovicích. Po válce začal pracovat jako lesní praktikant. Na sklonku roku 1945 byl zatčen a poslán do uranových dolů. Totalitním režimem byl krutě trestán. Kvůli svému přesvědčení byl vyhozen ze zaměstnání lesníka a jeho dětem bylo znemožněno další studium.

„Vždy však zůstal vysoce charakterním, obětavým a čestným člověkem,“ poznamenal na závěr Jiří Hezký.