„Prvního dostala žena, aby měla čím jezdit do práce,“ usmívá se při vzpomínce na pořízení premiérového vozu této značky před čtyřmi lety. Nyní vlastní už čtyři exempláře. Získal je prostřednictvím inzerátů či pátráním po stodolách, kde se tato auta, populární zejména v 80. letech, ještě dají najít.
„Koupil jsem jich postupně víc, ale některé jsou už rozebrány na náhradní díly,“ říká pyšný majitel, pro kterého se automobily staly i jeho pracovní náplní, neboť provozuje autobazar.

Úprava každého z nově pořízených aut trvá desítky hodin. Jaroslav Procházka je nejvíce hrdý na přestavbu standartního žlutého ´malucha´ do provedení pick–up. „Trvalo mi to dva měsíce. Pracoval jsem rychle, abych stihl jeden ze srazů, který příznivci polských fiatů pořádají,“ vzpomíná nadšený obdivovatel polských aut.

Přitom zázemí, ve kterém pracoval, není pro rekonstrukce vozidel zrovna ideální. „Vše dělám na koleni v dřevěné garáži, do které sněží a prší,“ popisuje neradostné zážitky.

Příznivci specifických malých vozítek se sdružují v celostátním občanském sdružení 126FAN CZ. Desítku členů má i na Domažlicku. Klub pořádá společná setkání, poslední Maluchiáda se konala o uplynulém víkendu v Jesenici u Rakovníka.

„Sjelo se tam 56 aut, při příjezdu i odjezdu byl na silnicích v okolí k vidění neobvyklý pohled na kolony plné Fiatů 126,“ říká Procházka.
Sám zorganizoval na konci července sraz v kempu na Sycheráku, kam přijelo sedmnáct polských fiatů. Z největší dálky přijeli bratři Mulerovi, kteří od Litoměřic na místo setkání urazili 229 kilometrů.

Naopak nejvzdálenějším místem, kam se svým autem dojel Jaroslav Procházka, byl sraz u Pardubic, kterého se zúčastnili i motoristé z Polska a Maďarska. Ti neváhali absolvovat osmisetkilometrovou trasu.

Plánuje pan Procházka nákup dalších fiátků? „Manželka říká, že už stačilo,“ odpověděl se smíchem.