Školáky, kteří právě obdrželi své první vysvědčení, čekal slavnostní oběd.

„Naši žáci mají za sebou půl roku v učebním oboru Kuchař-číšník. U nás začínají praxi v kuchyních, proto jsme si u nás ve škole vyzkoušeli základní prostření, nošení talířů a teď jsou na vůbec první akci jako číšníci," vysvětlil nám doprovod obsluhy, učitel odborných předmětů Jiří Ment z SOU Domažlice.

V té chvíli již za stoly způsobně zasedla padesátka dětí z 1. A a 1. B.

„Děti se samozřejmě na dnešek těšily, ale nevěděly, co to obnáší, proto jsem jim to musela trošku vysvětlit. Dnes se těšily do té míry, že jsem s nimi nemohla ani vydržet," směje se třídní 1. A Květa Konopíková s tím, že podobné společné obědy prvňáčků už zažila několikrát. A i tentokrát moc děkuje SOU Domažlice za vstřícnost.

Zato pro její kolegyni i školáky z 1. B byl oběd premiérou.

„Vypadá to nádherně a děti jsou nadšené. Moc se těšily. V pondělí se to dozvěděly a pak se mě každý den ptaly, kdy bude slavnostní oběd," uvedla Marcela Kabourková.

V té době už prvňáci bez reptání pojídali luštěninovou polévku. „Je to úžasné a hlavně pro nás velké překvapení, že polévku jí všichni," divily se učitelky.

Po polévce jim budoucí číšníci přinesli druhý chod – přírodní kuřecí řízek se sýrem a brambory.

Hodování provázel cinkot příborů a sem tam dětské štěbetání. Už na první pohled bylo zřejmé, že prvňáčkům chutná.

„Tatínek vaří lepší polévku, ale to ostatní mi chutná," řekla Deníku Sabinka a Nicolka – obě z 1. B – sedící vedle ní přikyvovala. Sabince chutnalo i proto, že předtím obdržela vysvědčení se samými jedničkami.

„Maminka mi za samé jedničky slíbila plyšového poníka," prozradila Sabinka.

Stejným vysvědčením se může pochlubit i jejich spolužačka z 1. A.

„Byla jsem nemocná a měla jsem být do pátku doma. Už mi ale nic není, tak jsem přemluvila maminku. Moc jsem se těšila na vysvědčení a oběd. Ten mi moc chutnal," řekla nám Verunka Šatrová.

V té době už školní začátečníci dojídali a učni sbírali talíře a příbory ze stolů a dolévali dětem pití. Měli při prvním servírování trému? „Ani ne, jsou to děti a myslíme, že jsme to zvládli. Možná by tréma byla, pokud bychom obsluhovali dospělé," shodla se většina obsluhujících učňů.