„Nejdřív jsem pochyboval, jestli první vlnu vůbec zvládneme, ale pak jsme měli spoustu objednávek. Až jsem se trochu bál, zda nám všichni zaplatí. Nakonec to dobře dopadlo,“ vypráví majitel Zbyněk Strnad.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkTen v postřekovské tkalcovně vyrůstal. Jako kluk často v podniku, který vznikl v roce 1963 na popud Ústředí lidové umělecké výroby a jejž dlouho vedl jeho otec František, pomáhal. „Stál jsem třeba v sobotu několik hodin u strojů a asistoval tátovi. Bydleli jsme totiž v přízemí tkalcovny, takže jsme samozřejmě byli první na ráně,“ pokračuje.

Ačkoli se chtěl vyučit automechanikem, nakonec vystudoval textilní obor v Brně a pak se stejnému zaměření věnoval na univerzitě v Liberci. Zlákala ho však ekonomie. Po revoluci začal podnikat a chvíli se věnoval finančnímu poradenství. Jenže potom přišel v jeho životě zlom. Fabrika v Postřekově byla zprivatizovaná a šla do konkurzu. Strnad ji koupil a znovu navázal na dlouholetou tradici tkalcovství, jež v Postřekově sahá až do 18. století a je zde spojená především s rodinou Josefa Kapice. „Postupně jsme firmu zase postavili na nohy,“ uvádí.

Později výrobu kanafasu, tedy látky s typickými barevnými proužky či kostkami, plně zautomatizoval. Moderní stroje z Itálie nahradily práci zaměstnanců, kteří z oboru odešli. „Za socialismu tady bylo zaměstnaných pětatřicet lidí, po revoluci šestnáct. Teď jsme už jen čtyři,“ porovnává.

Tkalcovské stavy běží od 6 do 20 hodin, včetně víkendů. Mezi tradiční sortiment patří kromě metráže také ubrusy, povlečení, prostírání, závěsy, zástěry, chňapky, dětské zavinovačky a další. „Vybavujeme hotely, penziony i domácnosti. Loni na jaře nás zachránily roušky, v současnosti nás nad vodou drží internetový obchod. Neutráceli jsme, takže prostředky na přežití máme,“ říká Strnad. Největší radost mu dělají spokojené reakce od zákazníků. „Když lidé napíšou, že se jim naše zboží líbí, vždycky mě to potěší. Snad Kanafas nezanikne a někdo po mně jednou štafetu převezme,“ doufá.