A to právě dokáží Hoffmannovi z Mrákova.

„Máme letitý recept na Znojemské okurky, dala mi ho už dávno porodní bába z Habartova," prozradila nám Anna Hoffmannová, zatímco syn Alois s obdivuhodnou zručností cpal svýma chlapskýma rukama do sklenic malinkaté ostré papričky a také okurky, z nichž hodlal udělat rychlokvašky.

„To jsou naše poslední sklizené okurky. Normálně je propíchám a zaliji klasickým horkým lákem. Přidávám tam kopr, cibuli, pepř a do sklenic pro mne ještě feferonku," směje se syn.

U Hoffmannů je pěstování zeleniny, její zavařování i konzumování rozděleno mezi všechny členy. Otec Alois je tím, kdo dokáže zasadit a vypěstovat prakticky cokoliv, o zbytek se postará manželka se synem.

„Poslední okurky jsem nechal schválně přerůst. ´Kvašáky´ nechávám stát minimálně čtrnáct dní, to je optimální doba. Tam je klasický nálev – cukr, cukerín, ocet, nové koření a kulatý pepř," říká syn s tím, že se rychlokvašky výborně hodí ke grilovanému masu, ale dají se jíst i tak, samotné.

Zajímalo nás, zda syna jeho rodiče, jejichž zálibou je nejen zelenina, ale také ovoce a včely, musejí nějak nutit.

„Tak k tomuhle, co je k jídlu, mne nutit nemusí," směje se Alois mladší.

Úrodu ze zahrádky uloženou ve sklenicích mrákovská rodina zdaleka nespořádá sama.

„Přijede brácha ze Sokolova, sestra z Moravy a podělíme se s nimi," dodává.

„Loni jsem měla zavařených 96 skleniček okurek a snědly se všechny. Znojemský nálev nemá chybu a naše Jana si je vozí na Moravu a mohou se po nich utlouct," směje se paní Anna tomu, že si pro ´pravé znojemské okurky´ jezdí až na Chodsko.