Jedním ze sochařů, kteří v Lomečku u Starého Klíčova už několik dní pracují na 4. Mezinárodním sochařském sympoziu, je Jan Kondrys. Pod jeho rukama tu vzniká ohromná dřevěná mořská ulita.

Proč tvoříte mušli?

„Chtěl jsem udělat něco, co se sem hodí, takže jsem přemýšlel o motivech z vodního světa. Vloni jsem tu dělal žábu (stojí na travnatém břehu u cesty). Tohle nás napadlo s přítelkyní a na místě už jsem se podle dřeva rozhodl definitivně.“

Jaké dřevo vám bylo ´přiděleno´? Jste spokojen?

„Pracuji s jilmem. Je to jedno z nejtvrdších dřev v Čechách a tohle je pěkně suché.“

Jak bude mušle vypadat?

„Bude velká asi metr a půl o průměru jeden metr. Až bude hotová, tak ji ještě naimpregnuji. No a uvidíme, kam půjde, jestli někam pod střechu nebo blíž k vodě.

Sochařina je prý vaším velkým koníčkem. Děláte jen se dřevem?

„Většinou. K sochařině jsem se vlastně dostal až tady v Lomečku. K výtvarnému oboru ale tíhnu už od dětství. Na Slovensku jsem vystudoval základní uměleckou školu, než jsme se odstěhovali.“

Čím je pro sochaře sympozium v Lomečku výjimečné?

„Můžeme pracovat s velkým kusem dřeva, což je náročné nejen na práci sochaře, ale i na manipulaci s materiálem. Potřebujete těžkou techniku.“

A jaké náměty jsou vám nejbližší?

„Baví mě zvířata. Dělal jsem už rejnoka mantu a ještě jednu, jinou žábu. A moc rád bych někdy udělal koně. V životní velikosti.“

Skupina sochařů, která do Lomečku dorazila z Čech, Itálie, Francie a Rumunska, zde bude pracovat až do neděle 10. srpna, kdy se sympozium slavnostně završí společně s ukončením Bubenického workshopu známého bubeníka Pavla Fajta akcí Bubny v Lomu. Stihnout ale ještě můžete také dnešní koncert skupiny Fru Fru a zítra vystoupení Pavla Fajta s Japonkou Yumiko.