Více se o jeho životě můžete dozvědět z knihy Pouť mého života,kterou vydala FF KU v Praze v roce 2015.

Při této příležitosti bych zde Františka Teplého (1867- 1945), rodáka z jihočeských Marčovic,připomenul. Po studiu bohosloví působil jako kněz postupně v Rejštejně, Sudoměřicích u Bechyně, Nadějkově, Šebířově, Miličíně a Mladé Vožici a nakonec se stal farářem v Hošticích u Tábora. Později působil jako archivář v knížecím archivu Černínů v Jindřichově Hradci, o němž napsal i svoje nejvýznamnější dílo- sedmisvazkové dějiny města (1927- 1937). Krom toho sepsal Dějiny města Volyně, Paměti města Miličína a jeho okolí Velice si vážil Jana Husa a byl účastníkem pokrokového hnutí katolického kněžstva, kde se osobně sblížil s J.Š.Baarem. Jeho dílu věnoval dva spisy- Jindřich Šimon Baar a Chodové a Ze života Jindřicha Šimona Baara Naopak zážitky z dětství Františka Teplého poskytly Baarovi látku pro příběh koně Běláčka, který skutečně žil. Nikoli však u Jana Cimbury v Putimi, nýbrž na usedlosti rodičů F.Teplého v Marčovicích.

František Teplý se zabýval především dějinami rodného Volyňska, ale i jiných jihočeských oblastí, hospodářskými a sociálními dějinami venkova, zvláště pak Příspěvky k dějinám jihočeského rybníkářství. Z chodských dějin čerpá jeho práce Chodové a páni z Lamingeru . F.Teplý byl plodným autorem, úzce svázaným s českým venkovem. Zemřel v červnu roku 1945 a pod štíhlou věží malenického kostela spí svůj věčný sen.

Autor: IVAN NIKL