Jana Karbanová převyprávěla Deníku příběh svého otce Františka Faista. Ten byl jedním z volyňských Čechů, kteří do obce přišli.

V roce 1945 bylo v Mezholezích pouze německé obyvatelstvo. Když skončila válka, vydali se Svobodovci (1. československý armádní sbor, pozn. red.) do Prahy od Ostravy, postupovali tam směrem od Dukly. Pak byli soustředěni kolem Žatce a Ústí nad Labem, kde zůstali až do podzimu 1945. Mezitím dostali různé umístěnky.

„Někteří vojáci byli umístěni tady na Domažlicku. Mezholezy, Buková, Meclov, Polžice, Semněvice, Malahov, Srby, Ostromeč. Část vojáků zůstávala na Moravě, část kolem toho Žatce. Tady byli vojáci z obce Kopče. V Bukové byli zase z jiné vesnice,“ popsala mezholezská pamětnice Jana Karbanová.

Přímo na Štědrý den v roce 1945 přijeli vlakem do Horšovského Týna vojáci Svobodovy armády, do Mezholez už ale museli dojít pěšky, protože nebyl zaveden další spoj. V té době hospodařili ve vsi ještě Němci. Vojáci měli přidělená čísla popisná, tzv. umístěnku, každý si tedy vyhledal svoji usedlost. Přišli v uniformách, protože nic jiného ani neměli.

Skladby Antonína Strnada získaly již potřetí ocenění v britské soutěži UK Songwriting Contest.
S kytarovou instrumentální muzikou jsem mimo střední proud, říká Antonín Strnad

„Myslím, že vojáků na jednotce bylo asi jedenáct nebo dvanáct. Václav Kovalčuk, Bohuslav Kovalčuk, Bohuslav Komárek, Václav Pacák, Bohuslav Loukota a Antonín Loukota, Václav Vaníček, Vladislav Miler, tři bratři Evžen, Vladimír a Josef Milerové, jejich strýc Sergej Miler. Přišla s nimi i Nina Milerová, mladá holka, asi dělala nějakou spojovatelku. Dostala také umístěnku na usedlost,“ pokračovala ve vyprávění Karbanová.

V březnu 1946 do Mezholez za volyňskými Čechy přijely jejich rodiny. Byli to rodiče, sourozenci, příbuzní oněch vojáků.

Karbanová se domnívá, že rodin bylo pět a jmenuje jejich zástupce po usedlostech. „Jan Mašát, Rudolf Valeš, Josef Mašek, František Faist č.p.2 a František Faist č.p.19 (otec Jany Karbanové, pozn. red.) Takže vlastně kolem března 1946 byli v obci tři národnosti. Němci, Volyňáci a Češi,“ dodala mezholezská pamětnice.

Na konci léta až na podzim 1946 šli občané německé národnosti na odsun.

Ve středu v 21 hodin vyjíždělo k nehodě na železnici několik jednotek hasičů.
Návěs zasahoval do železnice, k nehodě vyjíždělo několik jednotek hasičů

Karbanová dále sdělila, že v roce 1947 se Vladimírovi Milerovi a Magdě narodil syn.

„Magda nepocházela z Mezholez, přišla sem jako uprchlice, polská Němka. Byli ubytovaní v hospodském sále. Magda tam sloužila u Němce Steinbacha. S Vladimírem měli celkem sedm dětí,“ řekla.

V roce 1947 se narodilo v Mezholezech ještě několik dětí. Jana Karbanová se narodila v březnu. V dubnu přišla na svět Jiřinka Milerová, ve dvou letech se ale utopila. Rovněž v dubnu se narodil Jiří Valeš a v červnu Jan Mašát. V listopadu 1947 se narodila Libuše Milerová.

„Byli jsme první děti po roce 1945, které se tu narodily,“ uzavřela vyprávění Karbanová.

Na mezholezské návsi stojí pomník s nápisem „Věčná sláva padlým za svobodu“. Nese jména 33 volyňských Čechů, kteří zemřeli v bojích s fašistickými vojsky.