Ti jej po tříhodinovém výslechu propustili. První poválečné období strávil Zoglmann v ilegalitě. Bál se toho, že pokud by o něj požádalo Československo, mohl mu hrozit trest smrti. Nikdo se ale kupodivu o něho nezajímal.

Mezitím Siegfried Zoglmann působil nejprve jako redaktor v Düsseldorfu. Posléze se stal šéfredaktorem liberálně konzervativního týdeníku Die Deutsche Zukunft Německá budoucnost a Der Fortschritt Pokrok. Zřejmě měl dost prostředků (možná ještě z války) na to, aby v roce 1958 získal do svého vlastnictví tiskové nakladatelství Norddeutscher Zeitungsverlag Severoněmecké tiskové vydavatelství, ve kterém kromě už zmiňovaných dvou titulů vycházely i Mode-Illustrierte a jeden komunální časopis.

Také se opět zapojuje do politiky. Je velice činný ve Svobodné německé straně (FDP) Severního Porýní Vestfálska. Je spoluautorem „Německého programu", který byl vyhlášen v Biefeldu v roce 1954 a vedl k tvrdým střetům s levicově liberálními silami v FDP.

V období let 1954 až 1958 je pak Siegfried Zoglmann členem Zemského sněmu v Severním Porýní Vestfálsku. V roce 1957 je zvolen do německého Spolkového sněmu. Stává se zde parlamentním jednatelem a v této funkci jej později vystřídá budoucí ministr zahraničí Spolkové republiky Německo H. D. Genscher, dobrý přítel Siegfrieda Zoglmanna.

Jeho kariéra neustále stoupá. Brzy se stává zastupujícím předsedou parlamentní frakce FDP ve Spolkovém sněmu a také působí ve finančním výboru a o něco později ve výboru pro zahraniční záležitosti.

Přestože norimberský tribunál označil jednotky SS za zločineckou organizaci, jedenáct let po tomto procesu vystupuje Siegfried Zoglmann ve Spolkovém sněmu s návrhem na lepší sociální zabezpečení bývalých esesáků a jejich pozůstalých. Společně s několika dalšími poslanci předkládá návrh nového zákona. A tak v červnu 1961 zaznamenává v tomto směru další úspěch. Spolkový sněm přijímá novelu zákona, podle kterého dostávají bývalý členové SS a jejich pozůstalí finanční příspěvky na výživné.

V roce 1970 Siegfried Zoglmann vystoupil společně s ostatními poslanci nacionálního křídla z FDP. Důvodem bylo přijetí takzvané politiky zřeknutí se zastupování celého Německa na všech úrovních navenek, tedy i v NDR, uplatňovaná do začátku sedmdesátých let vládou SRN. Zoglmann založil hnutí National-Liberale Kation Nacionálně liberální akce, ze kterého se v dalším období, už za spoluúčasti Franze Josefa Strausse, s nímž Zoglmanna poutalo úzké osobní přátelství, vyvinula Deutsche Union Německá unie. Siegfried Zoglmann se stal zpočátku hospitantem a později členem zemské skupiny CSU v německém Spolkovém sněmu.

Od roku 1950 pracoval Siegfried Zoglmann také ve vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Sudetoněmecké radě ve Witikobundu. Po dobu deseti let byl také zemským vedoucím Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Bavorsku. V roce 1993 se stává spolkovým předsedou Sudetoněmeckého krajanského sdružení a členem předsednictva Sudetoněmecké nadace. Siegfried Zoglmann byl nositelem Velkého spolkového záslužného kříže. Byl mu také udělen Čestný list Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Velký záslužný řád s hvězdou Maďarské republiky, který mu byl propůjčen za jeho zásluhy o německo-maďarskou spolupráci.

V roce 1962 antifašisté ze Spolkové republiky Německo zasílají tehdejšímu ústřednímu výboru Československého svazu protifašistických bojovníků v Praze dva dopisy. Upozorňují na to, že ve spolkové republice dělá závratnou kariéru někdejší nacista Siegfried Zoglmann. Vzhledem k tomu, že se jedná o bývalého československého občana, který má velký podíl na rozbití republiky v roce 1938 a zastával v době protektorátu vysoké funkce na úřadu protektora, doporučují, aby se jeho osobou začaly zabývat československé úřady a také sdělovací prostředky.

Autor: Petr Štauber