VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Při práci s handicapovanými jsem se naučil radovat se z maličkostí

Domažlice /V KŮŽI/-Návštěva ve Volnočasovém klubu Duha mi ukázala, že i malá pomoc znamená hodně.

22.3.2011
SDÍLEJ:

Spolčná práce v klubu Duha. Zleva autor článku Stanislav Šebek, dále Jakub Kůgel, Markéta Tomanová, Jan Mathauser a Mája Landkammerová. Foto: Iveta Procházková

Rozhodl jsem se vyrobit poštovní schránku. Z papírové krabice. Možná to není náročná, složitá, vzrušující, nebezpečná a vlastně ani příliš zajímavá práce, šel jsem ji ale dělat tam, kde je důležitá – do klubovny Volnočasových klubů Duha pro handicapované ve Školní ulici v Domažlicích.

Schránku jsem samozřejmě nevyráběl sám, v klubech pro handicapované se všechno dělá společně, v tom koneckonců spočívá jejich smysl – preventivně pomoci mentálně postiženým klientům a lidem s psychiatrickou diagnózou v tom, aby se necítili vyloučeni ze společnosti a aby v klubovně našli místo, kde se mohou seberealizovat a kde mohou trávit volný čas jako členové určité komunity.

„Schránku uděláme technikou kašírovaní, takže budeme potřebovat roztrhané noviny, štětce a spoustu lepidla,“ instruovala mě Iveta Procházková, sociální pracovnice a vedoucí klubů, a dala mi kanárkově žluté náhradní tričko, protože až skončíme, budu prý vypadat ‚jako prasátko‘. Připadal jsem si jako zpátky ve škole na hodinách výtvarné výchovy.

Iveta vystudovala sociální práce na domažlické ´vošce´ a do práce v klubovně se těší každý den. O celkem čtyřiadvacet klientů se stará společně s Májou Landkammerovou, Evou Pfeiferovou a dvěma dobrovolnicemi, Lenkou Deckerovou a Jindřiškou Matulkovou.

Do společné výroby poštovní schránky jsem se pustil mimo jiné i s handicapovaným Jakubem Kůgelem a Markétou Tomanovou.

Markétka chodí společně s Kubou do Základní školy praktické v Poběžovicích, oba jsou z Domažlic a po škole často zamíří rovnou do klubu.

„Jsem tady moc ráda. Baví mě navlékat korálky, ráda zpívám, jezdím na tábory a výlety, hraji Člověče, nezlob se a dávám pozor na Kubu, aby nešvindloval. Holky jsou na mě hodný a když mi ukáží, jak na to, tak i sama šiji,“ chlubí se Markétka. Brzy jí bude dvacet tři let, stejně jako Kubovi.

Nejprve jsme společně natrhali na proužky několikery noviny, k čemuž jsem poskytl i svůj aktuální výtisk Domažlického deníku, abych si mohl se škodolibou radostí roztrhat své vlastní články. Následně se ostatní pustili do natírání jednotlivých proužků lepidlem, až byly celé nasáklé a já je pak lepil na tělo papírové krabice.

„Dej tam víc lepidla, Kubo, ty jen povídáš a vůbec nedáváš pozor,“ popoháníme s Májou neustále vtipkujícího a nesoustředěného Kubu. Zato Markétka se do natírání každého proužku pouští s poctivou pečlivostí, kterou by si pochvaloval každý zaměstnavatel. Iveta s Májou na své klienty přitom neustále dohlížejí.

„Někomu stačí jenom poradit a zvládá většinu věcí sám, někdo potřebuje pomoci s navlékáním korálků, někdo třeba nezná barvy. Často klienti nemají moc dobrou motoriku a musíme jim pomáhat téměř se vším. Ale i kdyby při šití zvládli jenom to, že dovytáhnou jehlu z již prošité látky, je to pro ně důležité zapojení se do činnosti,“ vysvětluje mi Iveta. Divím se, že i tak málo může přitom znamenat tak hodně. Nálada při lepení obyčejné papírové schránky se začíná měnit v důležitý úkol, který má smysl a v přítomné společnosti se stává i příjemnou zábavou.

„Výsledky našich aktivit nejsou vidět hned, ale třeba po půl roce jsem zjistila, že se někdo díky naší práci naučil například stříhat papír, i když nám jeho rodiče říkali, že je to marné a že se jejich dítko takovou věc naučit nedokáže. Z toho pak má člověk ohromnou radost,“ říká Iveta a pokračuje: „Když u nás rodiče vidí něco, co jsme vyráběli, často nechtějí věřit, že to jejich děti dokázaly. Zvykli si starat se o ně i tehdy, kdy by to možná nebylo potřeba. U nás v klubu potom zjistí, že si jejich potomek zalít čaj a namazat chleba přeci jen dokáže.“

Zjistil jsem, že ke každému handicapovanému je zapotřebí přistupovat jinak – někdo pochopí, pokud si děláte legraci a někdo ne. Někoho se můžete dotknout a jinému to není příjemné. Někdy je třeba zvýšit hlas, aby vás všichni dobře slyšeli, některé klienty to však může rozrušit. „My se musíme umět orientovat v tom, co komu vadí. Klienty máme mezi sebou rozdělené tak, že sice máme povědomí o každém z nich, ale pak máme každá ty ´své hlavní´, kterým musíme opravdu dobře rozumět, jejich postižení, jejich potřebám,“ říká Iveta.

V Duze se každý den něco vyrábí, hrají se hry, zpívá, pořádají se výlety a zájezdy.

V klubu se cítím příjemně, jsem tam však pouze na návštěvě. Nedocením náročnost této práce, nemusím se každý den zodpovědně starat o své svěřence a následně si brát práci i domů. Nemusím ve svém osobním volnu shánět nejrůznější přírodní materiál pro chystané výrobky, trápit se nízkým rozpočtem a připravovat se na další den neustálým hledáním a vymýšlením nových a nových aktivit, do kterých klienty zapojit. Ani nemusím být při zodpovídání nekonečně se opakující řady všetečných otázek obrněn bezednou trpělivostí a vlídností, tolik vlastní pracovnicím domažlické Duhy. Není to těžší nebo lehčí než jiná povolání, je to prostě jiné. Více než jiné profese je však tuto třeba dělat se skutečnou láskou.

Iveta svou práci vždy vidí z té lepší stránky. „Někdy to může být náročnější než jindy, ale vždy je to radost. Každý den dělám něco trochu jiného a nesedím jen zavřená někde v kanceláři. Do práce se každý den těším, víc si ani nemůžu přát,“ říká.

Když byla schránka pečlivě polepená několika vrstvami novinového papíru, získala zajímavý ‚kašírovaný‘ vzhled a stačilo jen počkat, než zaschne. Všichni v klubu jsme se nemohli dočkat až ji umístíme před dveře a dostaneme do ní první dopis či přáníčko od některého z kamarádů Duhy.

Jedná se bezpochyby o nejhezčí kašírovanou poštovní schránku, jakou jsem ve svém životě vyrobil. Byla to maličkost, ale vyrobil jsem ji s lidmi, kteří maličkosti dokáží ocenit a radovat se z nich tak, jak jsme my ostatní už možná zapomněli.

Autor: Stanislav Šebek

22.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Pomocní kuchaři 15 000 Kč

Pomocní kuchaři Pomocný/á kuchař/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Noční provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Požadavky: zdravotní průkaz, praxe v oboru podmínkou, Zaměstnání na dobu určitou s možností prodloužení., POUZE E-MAILOVÝ KONTAKT!. Pracoviště: Imstavex s.r.o. - pracoviště staňkov, Plzeňská, č.p. 350, 345 61 Staňkov. Informace: Kateřina Kurfiřtová, +420 602 697 505.

Služby - Služby Ostatní pomocní a nekvalifikovaní 12 200 Kč

Pracovníci pro ruční praní a žehlení Dělník/ce do prádelny - mandl. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Práce v prádelně, mandl + zástup na výdej a příjem prádla. Mzda dle výkonu. Pracovní doba 6:00 - 14:30, po domluvě lze upravit.. Pracoviště: Pavel mleziva - prádelna, Havlíčkova, č.p. 6, 344 01 Domažlice 1. Informace: Pavel Mleziva, +420 602 173 023.

Gastronomie - Gastronomie Pomocní kuchaři 25 000 Kč

Pomocní kuchaři Pomocný/á kuchař/ka. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vyučení není podmínkou, praxe vítána, po zaučení samostatná příprava minutkových jídel., Je nutné si předem domluvit schůzku po tel. kontaktu.. Pracoviště: Pavel ševčík - restaurace "pod branou", Břetislavova, č.p. 99, 344 01 Domažlice 1. Informace: Eva Poláková, +420 737 497 035.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 45 000 Kč

Řidiči tahačů Řidič nákladního automobilu s přívěsem, tahače. Požadované vzdělání: bez vzdělání. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 45000 kč, mzda max. 50000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Pravidelné přepravy do NL Born. Nakl. a vykl. pouze v CZ, v NL přepřahy. Pracovní doba Ne 22:00 - Pá 12:00 nebo Po 06:00 - Pá 22:00. Event. jeden denní odpočinek v týdnu doma.. Pracoviště: Jiří horn - autodoprava, Chrastavická, č.p. 154, 344 01 Domažlice 1. Informace: Jiří Horn, +420 606 269 586.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na Šnajberském rybníku plave sedm malých labutí.

Na Šnajberském rybníku plave sedm malých labutí

Loučimští studenti univerzity 3. věku na závěrečném semináři v Klatovech.
8

Loučimští a zahořanští studenti univerzity 3. věku na závěrečném semináři

FOTO: Žalman Lohonka vystoupil v Domažlicích

Domažlice – Koncert věnovaný oslavám 50 let na scéně muzikanta Pavla Žalmana Lohonky hostilo domažlické kino Čakan.

Divadelní schody plné vody a mistři z Karviné a temný mok Ostravy: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 24. až 25. května 2018.

Řidička se řítila obcí dvojnásobnou rychlostí

Semošice – Uprostřed pracovního týdne byla v Semošicích zastavena čtyřicetiletá řidička, jelikož se obcí řítila rychlostí 91 kilometrů za hodinu, čímž spáchala přestupek překročení nejvyšší povolené rychlosti.

V Koutě na Šumavě přivítali nové občánky

Kout na Šumavě - Nové občánky, pět holčiček a pět chlapců, přivítal starosta obce Kout na Šumavě Václav Duffek.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT