Kromě cestování má ráda turistiku, což je podle jejích slov vlastně také cestování, četbu, plavání, jízdu na kole, baví ji ruční práce, zahrada a spousta dalších věcí.

Do jakých končin světa jste se už stačila podívat?
S výjimkou Antarktidy a Austrálie jsem si už šlápla na všechny kontinenty, tak bych nerada zdržovala výčtem zemí.

Jaké jsou vaše cestovatelské plány do budoucna?
Jihovýchodní Asie, pár arabských zemí, ráda bych ještě Jižní Ameriku.

Uvedla jste, že vás příliš neláká Austrálie z důvodu velké vzdálenosti. Je ještě nějaké místo, kde vás určitě neuvidí?
Nepotkáte mě v Antarktidě, na Špicberkách, ale také na žádné „plážové exotice“.


Podle čeho si vybíráte zemi, kterou hodláte navštívit?
Zatím jsem byla limitována prázdninami,teď to bude spíš záležitost finanční, ale umím šetřit.

Hraje ve vašem výběru roli to, zda jde o turisticky málo navštěvovanou zemi, nebo naopak o bezpečnou, turisty hojně navštěvovanou zemi?
Pro mě je rozhodující, jestli mě ta země zajímá. Patří -li k tzv. rizikovým, to příliš neřeším. Rizikovost je vůbec velmi relativní pojem a u nás je mnohdy přeceňována. Proto jsem občas v zemích méně navštěvovaných českými turisty.

Jsou podle vás ve světě ještě místa, kde si člověk může připadat jako cestovatelé z éry posledních velkých objevů v minulých dvou stoletích?
Určtě, ale velice rychle jich ubývá. Proto je třeba do nich jezdit co nejdříve, než to málo poznané zmizí úplně.

Vaše zatím poslední cesta vedla do Afriky. Jaké země jste tam minulý rok stačila navštívit a jak dlouho jste tam při svých cestách pobyla?
Během posledních dvou let jsem v Africe stačila navštívit Keňu, Tanzánii i se Zanzibarem, Ugandu a loni na podzim Etiopii. Tak zvanou arabskou Afriku jsem kromě Libye projezdila a prochodila už dříve. Ty pobyty v „černé“ Africe trvaly něco přes dva měsíce.

Co na vás coby Evropanku zapůsobilo víc? Odlišná krajina Afriky, jiní lidé nebo odlišná fauna?
Na safari pochopitelně zvířata, v Etiopii lidé - to byly právě ty dojmy skoro jako za časů Livingstona
.

V Ugandě, na hranici s Kongem, jste navštívila i místo, kde o rok dříve varovaly turisty před vstupem cedule s nápisy Ebola. Plula jste na lodi mezi nebezpečnými hrochy, kteří se jednou dokonce přišli přesvědčit, zda už spíte. Ocitla jste se pár metrů od nosorožce. Za kolik vlastně běháte stovku? Máte někdy strach, že nejste schopna pohybu nebo problémy řešíte s klidem a chladnou hlavou stejně, jako krotíte nezbedné studenty?
Stovku jsem vždycky běhala špatně, víc mi seděly vytrvalostní tratě, ale v uvedených případech by mi nepomohlo ani jedno, ani druhé. Asi jsem blázen, tedy alespoň podle většiny známých určitě, ale já si problémy tohoto typu vůbec nepřipouštím a zatím žádné nenastaly, tudíž jsem je nemusela řešit. Ale snad by převládla ta chladná hlava, já nejsem moc roztřesený typ.

Smutné pro vás bylo setkání s pygmeji. Můžete čtenářům tento zážitek přiblížit?
Smutné to bylo zejména proto, že vidíte, jak Evropa asi v dobré víře, ale s malou znalostí poměrů přispívá k vykořenění a tím k degeneraci zajímavého etnika.

Setkala jste se při svých cestách s nějakou podobnou ´pomocí´?
Na několika místech v Asii s nesmyslně cílenou charitativní pomocí a dokonce s ´charitou´ v podobě dodávky zbraní.

Co řadíte k největším dojmům z Afriky? Vyšlo vám vše, co jste tam chtěla poznat a navštívit?
Určitě setkání s divokými zvířaty ve volné přírodě. To nemůže nahradit sebelepší ZOO nebo film. A jak už jsem říkala, v Etiopii setkání s některými kmeny. To je život, o kterém si myslíme, že skončil v časech Hanzelky a Zikmunda, ale ono to naštěstí není pravda. Nevyšlo úplně všechno, co jsem chtěla vidět, ale s tím se v těchto zemích musí vždycky počítat. Když je někde rozsáhlá epidemie cholery, tak jde touha po poznání přeci jen stranou.

Necháváte se raději překvapit nebo si před cestou nastudujete všechny průvodce?
Pokud jsou k dispozici materiály, tak je samozřejmě prostuduju. Někdy je pak dost šokující rozdíl mezi přečteným a viděným. Serióznost některých autorů není valná, ale člověk se naučí vybírat a rozlišovat.

Co ve vašem zavazadle nesmí nikdy chybět?
Pohodlné boty, kvalitní bunda a lékárnička, užitečné dárky, nejčastěji propisovačky. Vše ostatní se dá většinou nahradit.

Riskla jste někdy cestu bez očkování?
Zpočátku jsem jezdila bez očkování, teď zvažuju míru rizika a účinnost očkování. Samozřejmě jsem očkovaná proti hepatitidě a žluté zimnici. Ale vždycky je nejdůležitější opatrnost při pití a stravování.

Vozíte s sebou i nějaký „desinfekční“ prostředek, jako becherovku či slivovici, a funguje to?
Vozím „desinfekci“ nejčastěji v podobě fernetu nebo myslivecké a zatím to funguje. Ovšem s výjimkou vysokých hor. Tam je alkohol spouštěč horské nemoci, tak se obejdu bez ´desinfekce´.

Jak snášíte cestování letadlem, zvláště když před časem dovolených televize s oblibou zařazují seriály o leteckých katastrofách?
Cestování letadlem miluju, hlavně na velké vzdálenosti, aby to už stálo za cestu na letiště. Letecké katastrofy vnímám jako daň za rychlost a pohodlí a trochu cynicky si říkám, že spadlá letadla před mou cestou snižují pravděpodobnost pádu mého letadla. Konečně, do auta také nesedáte s představou, že se zabijete.

Zažila jste už opravdu ´úděsné´ cestování, ať už letadlem, vlakem či lodí, nebo to k cestování patří a takové věci neřešíte?
Úděsných cestování jsem zažila spousty, ale to opravdu k mému stylu poznávání patří a nakonec je z toho zajímavá vzpomínka. Často pak v našich údajně nacpaných dopravních prostředcích počítám, kolik by se tam ještě vešlo lidí, zavazadel, domácích zvířat, aby bylo vozidlo opravdu vytížené.

Už se vám někdy v nějaké zemi líbilo tak, že jste se tam za čas vrátila znovu nebo se tam chcete ještě podívat?
Zemí mého srdce je Peru, vrátila jsem se tam po 13 letech a byl to opět skvělý zážitek.

Co vás při cestách nejvíce zajímá? Život domorodců, památky nebo přírodní zajímavosti?
Nejraději mám země, které zahrnují tohle všechno, proto třeba ta láska k Peru a k řadě asijských zemí.

Vozíte si ze svých cest suvenýry nebo nepatříte k těm, kteří bez dárku, ať už je jakýkoli, prostě neodjedou?
Pokud je suvenýr mimořádně kvalitní a opravdu typický, tak zpravidla neodolám, ale často jsou z toho nakonec dárky pro přátele a já se spokojím se zážitky a fotografiemi.

Na co se při návratu domů obvykle nejvíce těšíte?
Nejvíc se těším na své blízké a pak obvykle na horkou vanu. Pokud jde o jídlo, tak je to většinou touha po českém chlebu a dobrém sýru.

Můžete zapátrat v paměti a vybrat ten absolutně nejpůsobivější zážitek ze všech vašich cest?
Těch zážitků je samozřejmě moc, ale asi nejsilnější se váže k mé první návštěvě Peru. Byla to chvíle, kdy jsme po těžkém třídenním treku z Cuzca po staré incké cestě z horského sedla pod sebou poprvé spatřili Machu Picchu, to ronili slzy i otrlí muži.

Co byste dělala, pokud byste necestovala?
Navštěvovala bych krásná místa u nás v Čechách, a je jich mnoho, která se dají vidět opakovaně. A pokud i to Vaše otázka vylučuje, protože to je forma cestování, nu, tak kdybych ani to nemohla, věnovala bych se všemu ostatnímu, co mě baví. Ale cestování by mně opravdu chybělo.