Většina staveb má dokonce skoro všechna okna. To je ukrajinské město Pripjať, v němž před výbuchem jaderné elektrárny Černobyl, k němuž došlo v noci 26. dubna 1986, bydlelo na 50 tisíc lidí, zaměstnanců elektrárny a jejich rodinných příslušníků.

Stovky obrázků pořídil při svých dvou návštěvách reportér, fotograf a cestovatel Zdeněk Mlnařík a v sobotu večer je promítl na beseděv Libkově. Přišlo na ni téměř 50 lidí, kromě místních se dostavili i obyvatelé Loučimi, Dlažova či Hradiště.

„Cestu jsem plánoval asi osm let a prvně jsem tam byl v dubnu 2016. Viděl jsem na internetu fotky hlavně z Pripjati a hodně mě to zajímalo. Pripjať je město duchů, druhé takové na světě nenajdete. Bydlet se tam nedá, jsou tam jen strážní a policisté. Do deseti kilometrů od elektrárny nebydlí nikdo. Hodně starousedlíků žije ve městě Černobyl, ten je asi 20 kilometrů od elektrárny. Někteří jsou roztroušeni po okolních vesnicích. Jsou tam hlavně staří lidé, kteří tam bydleli. Není možné se tam přistěhovat zvenku,“ prozradil Zdeněk Mlnařík, který si své cesty financuje sám.

V posledních měsících se však návštěvnost zóny zvýšila, a to hlavně díky úspěšnému seriálu. „Lidi tam vozí agentura, která zájemcům cestu zprostředkuje. Vyřídí všechna povolení, vyzvedne je v Kyjevě, odveze je tam na dva tři dny, déle to nejde,a pak je zase odveze zpátky do Kyjeva. Bohužel po natočení a uvedení seriálu Černobyl tam jezdí spousta lidí, aby pak dělali ramena před známými. Jezdí tak na jeden den, což je málo. Chce to alespoň dva dny, aby člověk něco viděl. Ta zóna je velká asi jako Jihočeský kraj,“ pokračoval.

Kromě exteriérů města včetně památníků obětem havárie se návštěvníci přednášky podívali na fotky z roku 2017, kde Mlnařík nabídl pohledy na celou oblast ze střech domů či pohledy do opuštěných, nikoliv však vystěhovaných bytů. Od toho roku je také ambasadorem pro společnost Černobyl, což je jedna z agentur, která pořádá cesty do Černobylu.

„Celá cesta musí být schválená – místa, časy… Když v povolení nějaké místo není a vy se tam objevíte, je to průšvih. Pokud je to místo, které lze oficiálně navštívit a vy ho nemáme v itineráři, tak z toho celkem nic nedělají. Jinak ale je pokuta někdy i desítky tisíc. A zážitek? Chtěli jsme fotit vnitřek bazénu, jenže byl tam strážný. Korzoval před vchodem, takže jsme jeli dál, že se za chvíli vrátíme a třeba už tam nebude. A taky nebyl. Tak jsem prolezli tělocvičnou a nakoukli do prostor plovárny. A on tam čekal – bylo mu jasné, že se vrátíme. Tak jsem tam odtud vystřelili, ale pár fotek mám,“dodal Mlnařík, který má připravené další besedy o cestě do Číny, kde byl letos, případně do Kanadya USA.

Po téměř dvou hodinách zbylo v Libkově ještě něco času na otázky a potom se lidé rozešli.

Zdeněk Huspek