Necelé tři měsíce zbývají do ukončení opravy bývalé chemičky ve Kdyni.

V dubnu začne nejstarší dům na náměstí, který byl léta bez využití, sloužit  jako Společenské a vzdělávací centrum. Třípatrová budova bude opravená kompletně. První dvě patra, kde najde zázemí knihovna, čítárna a vzdělávací místnost, budou zrekonstruována tak, aby byl zachován jejich historický ráz. Zůstane zde původní schodiště a také klenuté stropy. Třetí patro bude patřit dětem a bude opraveno v moderním stylu, což se bude týkat i zařízení. Aby se do knihovny v prvním patře dostali i hendikepovaní a staří lidé, bude zde sloužit výtah.

„Prostory dnešní školní družiny jsou malé a nedůstojné. Knihovna zase sídlí v objektu, který je co do spotřeby energií velmi drahý,“ uvedl kdyňský starosta Jan Löffelmann.

Mnohamilionová stavební akce se chýlí ke konci.

„Nyní se už dělají konečné práce jako dlažby, omítky a tak dále. Ve dvou patrech se už topí, aby budova pěkně vysychala,“ říká Löffelmann s tím, že v dubnu budou práce kompletně dokončeny, ale slavnostní otevření již zařízeného centra se uskuteční zřejmě až na podzim.
„Obrovskou práci nám dá přestěhování knihovny, to bude trvat několik měsíců,“ dodal Löffelmann.

Ze stěhování mají obavu i knihovnice. Stále ještě mají v paměti, když se knihovna stěhovala z Americké ulice do současných prostor.

„Knihovnu jsme stěhovali asi tři měsíce. Máme tady 22 tisíc knih, které se vždy musí rozdělit podle jednotlivých žánrů.  Určitě je přestěhujeme stejnou metodou jako tehdy.  Začalo se  sice tím, že z tehdy ještě fungujících přádelen jsme měli k dispozici kovové přepravky. Do nich se sice vešlo knížek hodně, ale byla to taková váha, že se tím nedalo manipulovat. Na řadu přišla stará dobrá metoda. Vzali jsme provázek a z deseti nebo dvanácti knížek jsme dělali balíčky. Dodnes mě mrzí, že jsem si nezapsala, kolik kilometrů provázku jsme spotřebovali,“ vzpomíná s úsměvem vedoucí kdyňské knihovny Irena Hambeková a dodává, že na svázání všech tisíců svazků byly jen dvě.

„S převozem nám tehdy pomáhali pracovníci technických služeb. My jsme s kolegyní vázaly a vázaly, a když měli šoféři chvilku, přijeli pro várku. Balíčky nám skládali jeden na druhý a vzpomínám si, že v současných prostorách knihovny byla úplně plná chodba a sklad. I když se samozřejmě do nových prostor těšíme, doufám, že už je to opravdu poslední stěhování,“ dodává se smíchem Hambeková.