Byl důstojníkem československé armády, po napadení země Německem odešel bojovat do zahraničí. Velel třetí četě v rotě Otakara Jaroše při bojích u Sokolova. Poté velel tankovému praporu. Jako jeden z prvních se probil do centra Kyjeva, za což byl v prosinci 1943 vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského Svazu. Se svým praporem prošel hrůzami východní fronty až do Prahy.

Za své protikomunistické postoje byl v roce 1949 obviněn z velezrady a odsouzen na 10 let, ztrátě půlky majetku a odebrání všech vyznamenání kromě Hrdiny Sovětského svazu. Po odvolání proti rozsudku dostal čtyři roky navíc.

Po zhoršení zdravotního stavu ve vězení Mírov uprchl z nemocnice u Olomouce, do které byl převezen, s rodinou emigroval do Bavorska.V r. 1955 se přestěhoval do Anglie. Na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy v r. 1968 vrátil Sovětům svá vyznamenání. 30. června 2002 zemřel v Northamptonu. O tři roky později získal in memoriam nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva I. třídy.