Vrtulník s kapitánem Bohuslavem Černým, pilotem Jiřím Šulcem, techniky Petrem Egermaierem, Stanislavem Jursíkem a pomocným technikem Josefem Jonášem odstartoval toho osudného dne ze základny v Klecanech a po zastávce na borském letišti u Plzně pokračoval na cvičení na Šumavu. Do cíle však už stroj nedoletěl, krátce před půl sedmou večer se utrhl jeden ze čtyř listů nosného rotoru. Zcela neovladatelný stroj narazil do lesa u Kněžské hory, kde po dopadu na zem explodoval.

„Vrtulník typu MI-4 byl dodán letectvu z tehdejšího Sovětského svazu v roce 1956. Nejprve sloužil u I. dopravního klubu Praha-Kbely, později u 50. spojovacího leteckého pluku v Klecanech u Prahy, kde měl trupové označení 0425," připomíná svědek události Rudolf Koutník z Hluboké, který se svými kamarády Václavem Černým a Karlem Šupem postavili v roce 2002 na místě katastrofy pomníček.

„Bylo mi tehdy 14 let. Bylo pondělí 28. března 1960, byl Den učitelů a my nemuseli do školy. Lítali jsme venku s klukama a kolem šesté večer jsme viděli, jak nad Hlubokou letí dva vojenské vrtulníky. Vždycky mě letadla zajímala a tenkrát jsem vrtulník viděl poprvé v životě. Asi za 20 minut se vrtulníky vracely zpět, ale vzdálenost mezi nimi byla mnohem větší. Viděli jsme, že se jednomu něco oddělilo od rotorového listu. V tu ránu bylo slyšet, že motor vydává divné zvuky, a za pár vteřin šel vrtulník k zemi. Dopadl do vzrostlého lesa a okamžitě explodoval. Hned jsme se tam rozběhli. Byli jsme na místě úplně první. Z lesa ze ozýval hrozný praskot, hukot a exploze. Viděli jsme jen sloup černého dýmu. Mohli jsme se přiblížit jen na padesát metrů, jaký to byl hrozný žár. Slyšeli jsme že se vrací druhý vrtulník a hledá místo k přistání. Vojáci se pokoušeli uhasit požár, ale zbytečně. Nemohli se tam dostat ani hasiči, takže vše shořelo. Druhý den přijela armáda a místo neštěstí vyklidila," zavzpomínal Koutník.

Téměř totožně popsal sběh událostí i Vladimír Beneš z Brnířova. I on se tehdy běžel na místo katastrofy podívat.
„Když jsme tam doběhli, byli tam už rozestavění vojáci z prvního vrtulníku. Snažili jsme se dostat blíž ke zřícenému vrtulníku, ale oni nás odháněli. Bylo jich málo, tak jsme se tam stejně dostali. Já tam tehdy našel leteckou kuklu se sluchátky. Byla určitě záložní, ale protože jsem si myslel, že patří mrtvému, nechal jsem ji tam," řekl Beneš.

Pan Koutník se na místo neštěstí vracel každý rok.
„Vždy, když bylo výročí, tak jsem tam zašel. Místo začalo postupně zarůstat a upadat v zapomnění. V roce 2001 jsem se tam potkal s Václavem Černým a Karlem Šupem. Dohodli jsme se, že tam uděláme pomníček. Postavili jsme ho v roce 2002. Na stavbu jsme použili kámen sebraný v okolí, maltu na spojení jsme míchali na místě z ručně doneseného písku, cementu a vody."

V roce 2008 umístil někdo na pomníček fotografii letce. O koho z posádky se jedná, se panu Koutníkovi dodnes nepodařilo zjistit.

Vyšetřování nehody nebylo tehdy složité neboť utržená část listu rotoru se našla až 700 metrů od místa katastrofy. Ukázalo se, že příčinou tragického neštěstí byla skrytá vada materiálu.

Nehoda u Kdyně dodnes zůstává co do počtu obětí čtvrtou nejhorší katastrofou vrtulníku na českém území.