V seriálu U vás na návštěvě jsme tentokrát zavítali do Postřekova. Starosta František Friš, který je v čele obce už od komunálních voleb v roce 1998, v rozhovoru prozradil, že si při své práci váží především občanů Postřekova.

Starostou jste v Postřekově už deset let, jaké povolání jste vykonával předtím?

Starostu dělám v Postřekově rád i když jsem vlastně ´náplava´. Pocházím z Plzně, tatínek byl hajným u zámku Kozel. V roce 1974 jsem šel po hotelové škole na vojnu k Pohraniční stráži v Domažlicích a jak už to tak bývá, potkal jsem tu hezkou holku, oženil se a jsem už 34 let v Postřekově.

Hodila se vám někdy ve funkci starosty vaše škola nebo předchozí profese?

Nejspíš jen němčina a angličtina ze školy, když jsme začínali ty ´freundschafty´ s Němci. Ale bylo znát těch dvacet let, co jsem nemluvil.

Čím se může podle vás Postřekov pochlubit?

Jsou tu samozřejmě čističky a kanalizace za 75 milionů korun, celoplošně plyn za dalších 11 milionů korun, ale pokud by se někdo chtěl do Postřekova podívat, tak si myslím, že za kulturou a zábavou. Nezapomenutelné jsou rozhodně zážitky z každého masopustu, ať z průvodů, Kytičkové zábavy nebo Babského bálu. Jakmile se začne masopust blížit, drnčí nám tu telefony od rána do večera. Hodně navštěvované jsou i další akce, taneční zábavy tu máme od ledna až do začátku masopustu, oblíbená je i postřekovská pouť, nedělní fotbaly. Za návštěvu určitě stojí Hasičské muzeum. Je dost známé, jezdí sem lidé z celé republiky. Měli jsme tu dokonce zájezd Američanů, z nichž jeden byl profesionální hasič a ten, když to viděl, řekl, že kdybychom se chtěli všeho z muzea někdy zbavit, že si to všechno odveze do Philadelphie. A pochlubit se určitě musíme také Pamětní síní, která mapuje historii Postřekova a připomíná významné osobnosti a události obce.

Jak je na tom Postřekov se službami obyvatelům? Chybí vám zde něco?

Kdysi tu bývaly dva obchody, jeden byl soukromý a ten úplně skončil. Dnes máme jediný, který jsme zřídili a předali jej ZKD. Chybí také pracovní místa. Bývalo tu pracoviště Hodety, kde šilo kolem čtyřiceti žen, dnes není nic. V zemědělském družstvu, kde dělávalo pětadvacet, třicet lidí, jsou dnes tak tři, čtyři. S tím souvisí i další problém – rozvoz obědů pro důchodce. V družstvu se přestalo vařit a paní, která obědy rozvážela, odešla do důchodu. Museli jsme to vyřešit jinak, komplikovaněji a lidem to zcela nevyhovuje, jenže lepší řešení zatím nemáme.

Co jste si letos předsevzali?

Chceme získat a utratit miliony korun. Nepočítáme vůbec s krizí! Domnívám se, že lidé hlavně dostali strach, že nebudou mít peníze, začali šetřit, přestali nakupovat a v tom bude ´zakopaný pes ´. V roce 2004 až 2005 jsme dodělali kanalizaci a čistírnu odpadních vod, teď potřebujeme kanalizaci pro zbývající asi třetinu obce, na což musíme sehnat přibližně 23 milionů korun. Něco chceme od krajského úřadu, něco od ministerstva zemědělství a něco musíme zaplatit sami. Zatím nás to brzdí v dalších plánech, protože nevíme, kolik peněz dostaneme v dotacích a tudíž ani kolik budeme muset vydat ze svého rozpočtu, ale myslím, že na běžné věci pro chod obce zbude.

Investovat budeme muset do vozového parku obce, je už zastaralý. Na nákup traktůrku a valníčku to bude tak šest set tisíc korun.

Zahájili jsme jednání s odborníky o opravě kaple. Přeci jen už je jí více než sto let. Památkáři zpracovali posudek, ve kterém shrnuli, co je třeba. Začali ale mluvit o statisících až milionech korun, takže uvidíme, jak budeme schopni to financovat.

Máme také připraveny studie na sportovní hřiště a mateřská škola potřebuje vyměnit okna, střechu a zateplit. To by mělo stát kolem jednoho milionu korun. Případem samotným pro sebe je základní škola. Je to experimentální stavba ze dřeva, která byla v roce 1973 postavena s tím, že je na deset let, a je tu dosud. Jen vytopit ji stojí obec spoustu peněz, ale i kdyby se nemělo v Postřekově v noci svítit, tak ve škole musí být teplo.

Postřekov byl před nedávnem dlouhou dobu ´rozkopaný´. Lidem to hodně vadilo a ozývaly se kritiky. Bylo to tehdy nutné?

Všechno souvisí se vším. Dělala se kanalizace a my jsme nechtěli mít komunikace nějak postupně pozáplatované. Čekání a tlak na ´ty nahoře´ se vyplatily a my teď máme dvě třetiny silnic a chodníků opravené. Ve zbytku ještě není, jak už jsem říkal, kanalizace, takže je zapotřebí trpělivosti.

Říkal jste, že si nesmírně vážíte ochoty lidí v Postřekově. Co konkrétně máte na mysli?

Nevím, jestli je to tím, že tu lidé měli často těžký život a hodně se nadřeli, ale jsou opravdu ochotni v čemkoliv bez jakýchkoliv nároků na odměnu pomoci. Mají tu silný vztah nejen ke svému majetku, půdě, ale vůbec k Postřekovu a okolí. Například sami od sebe vezmou kosu, sekačku a posečou ty plochy, které jsou mimochodem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jež se o ně ale nestará. Každý podzim shrabou listí a naloží na valník, který zajistíme. Kdybychom na to měli najímat nějakou firmu, tak se nedoplatíme. Kolikrát mě zastaví nějaká místní babička a nahlásí, že shrabala listí tam a tam, a ať prý to odvezem. Za podobné věci prostě před zdejšími lidmi musím smeknout!

Postřekov

√ Postřekov patří mezi původních dvanáct chodských vsí. Písemná zmínka o něm se poprvé objevuje v privilegiu českého krále Jana Lucemburského datovaném 16. března 1325.
√ Česko – bavorským pohraničím procházely důležité stezky, které střežili Chodové. Za to jim byla přiznávána privilegia – včetně osvobození od roboty.
√ Postřekov je charakteristický svou podhorskou polohou a neúrodnou půdou, která nemohla být dostatečným zdrojem obživy. Proto se již v 19. století vyčlenila samostatná vrstva dělníků a část z nich pak ve světě šířila slávu postřekovských kominářů. Do začátku druhé světové války fungoval v Postřekově například také Spolek vzájemně se podporujících pomocníků zednických.
√ Pod obcí směrem na Klenčí je přírodní rezervace Postřekovské rybníky. V tomto útvaru se nachází vzácná fauna a flóra, kterou jinde v Čechách nenajdete. Rezervace byla 25. září 1990 vyhlášena jako chráněný přírodní výtvor.
√ Dnes má Postřekov 1130 obyvatel, kteří žijí v přibližně 360 domech.
√ V roce 2005 se zde narodily 3 děti, v roce 2006 13 dětí a v letech 2007 a 2008 shodně 8 dětí.