„Hustě zalesněný hornatý terén nám způsobuje velké problémy. Nepřítel zastavil postup našich jednotek za použití pušek, automatických zbraní, granátometů a pojízdného dělostřelectva s vysoko průbojnými náboji," píše voják.

Své pocity doplňuje o citaci z hlášení 358. dělostřeleckého pluku: „Zaútočili jsme zleva v 8.00 hod., ale zakrátko jsme zjistili, že před námi stojí velice obtížný úkol. Postup ztěžoval opět těžko prostupný terén a velice dobře vyzbrojený nepřítel. Dva z našich tanků byly ztraceny v akci pod těžkou palbou, ale ve stejné chvíli naše skupina „K" jeden nepřátelský tank pomocí bazuky zničila. Posádka byla zajata."

Další dva německé tanky a sedm kulometných pozic téměř zastavily postup našich amerických jednotek v prostoru Capartic.

„Tuto oblast jsme nakonec před setměním získali. Za celý den jsme obsadili oblast dlouhou pět kilometrů. Jako předvoj toho dne zaútočila letka P-47 Thunderbolt na německou posádku v Trhanově a zničila šest nebo osm nákladních vozů. Na jihovýchodě Capartic operoval 2. prapor proti čtyřem německým tankům s motostřeleckou četou a za celý den se jim nepodařilo ovládnout situaci. Ztratili rádiové spojení. Po setmění jsme se pokoušeli spojení obnovit rádiem nebo hlídkou, ale nepodařilo se."

Duben se chýlil ke konci a stejně tak i válečné operace v Německu.

„Iluze německého státu se hroutí jako domeček z karet. Mnoho německých občanů i vojáků již nechtějí dále bojovat. Větší německá města vyvěšují bílé prapory již při příchodu spojeneckých vojsk a vojáci jsou připraveni se vzdát. Teď se již zdá jasné, že německý pohár již přetekl. Jistě se nejedná o pohár sladkého vína vítězství, ale spíše o bolehlav národní sebevraždy. Jejich boj je teď bez vojenského účelu. Je více než jasné, že Německo je blízko porážce," zaznamenal si několik dní před koncem druhé světové války do svého deníku Earnest Booth.

Další informace z historie obce se zájemci dozví během Capartické poutě v sobotu 16. května.