Pátý zářijový den roku 1982 zemřel v Plzni domažlický rodák, pěvec-tenorista, muzikant a zpěvák chodských písní Jaromír Horák.

Narodil se 6. srpna 1912 a původní příjmení znělo Hirschau. V r. 1931 odmaturoval na domažlickém gymnáziu. Již předtím docházel na hodiny klavíru k Jiřímu Eretovi, tehdejšímu řediteli kůru v Domažlicích, a věnoval se i sborovému zpěvu v Čerchovanu.

Po maturitě absolvoval kurz na učitelském ústavu v Plzni, kde studoval hudební teorii a zpěv, a stal se učitelem v Domažlicích. Roku 1940 skončil s Domažlickými v koncentračním táboře Flossenbürg. Nelze se divit, že své příjmení Hirschau změnil po roce 1945 na české Horák. Tím zmátl ženu, která stála u zrodu památníku, kamene z Flossenbürgu v Tyršově ulici v Domažlicích.

„Pátrala jsem po Jaromíru Horákovi, nepřekonatelném chodském zpěvákovi, ve flossenbürg᠆ském archivu a obdržela jsem odpověď, že se v soupisu vězňů nevyskytuje," obrátila se nedávno na redakci Marie Tykalová, již jsme poté upozornili na jiné (rodné) příjmení dotyčného.

Po příchodu z koncentráku vykonal Horák v roce 1943 zkoušku v pražském rozhlase a od té doby se věnoval vedle svého povolání také interpretaci umělé a lidové písně.

„Horák byl považován za skvělého interpreta písňové tvorby Bedřicha Smetany, Vítězslava Nováka, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Otakara Zicha, Theodora Kössla, Vladimíra Polívky, Jana Kapra a zvláště písňových cyklů Jindřicha Jindřicha a lidových, zejména chodských písní," můžeme najít v Českém hudebním slovníku osob a institucí, jež sestavilo Centrum hudební lexikografie Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Po válce Jaromír Horák působil na domažlickém školském úřadě, od roku 1949 v Plzni jako středoškolský profesor, současně měl funkci referenta KNV v Plzni.

„Tento skromný, lidsky čistý a vlasti oddaný člověk to neměl v životě nijak lehké. Po roce 1948 ´trpíl, hale nemlčíl´, po roce 1968 byl zbaven zaměstnání i své největší lásky – možnosti zpívat na veřejnosti," napsal u příležitosti 20. výročí úmrtí muže nazývaného Král chodských zpěváků další významný domažlický rodák, hudebník, skladatel, bývalý ředitel Muzea Chodska a regionalista Vladimír Baier (1932–2010). Doplnil ještě, že určité uvolnění poměrů na sklonku 70. let přišlo pro Horáka pozdě.

Populární umělec z pořadu Hrají a zpívají Plzeňáci pravidelně vystupoval na Chodských slavnostech. Na kontě má kromě řady hudebních nosičů také nejrůznější tenorové party z oblasti kantátové a oratorní tvorby v opeře Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni.

Neměl však to štěstí, aby se naplnila slova písničky Haž mi bure sedum, sedumdesát sedum…, již také zpíval. Zemřel po krátké hospitalizaci v plzeňské nemocnici, bez jediného dne pouhý měsíc po svých sedmdesátinách.